Den 8-10. Xian, Terraccota Army
31.8. jsme vstávali v 5 hodin, abychom stihli rychlovlak v 7:05 Peking-Xian. Čěkala nás kontorola jízdenek (i pasu) - to asi 3x před nástupem a opět RTG zavazadel a security check. Vše proběhlo hladce a nás čekalo 1200 km za cca 5 hodin. Celkem to frčelo...
![fotka rychlosti]
Značnou část cesty jsme ještě dospávali, proto uběhla rychle a i místa tam bylo dost na pohodlí i pro Evropana.
Před jednou hodinou odpolední jsme stáli na nádraží v Xi'anu a hledali na webu mapu a cestu kudy kam. To moc nešlo, proto jsme zvolili variantu zkusit se optat na informacích. Tam nám slečna dala i mapu a my šli na metro. V poznámkách k našemu hostelu pár lidí psalo, že se nedá moc dobře najít. Takže byl před námi trochu challenge... Mapa, kterou jsme dostali byla všechno jen né přehledná a použitelá :) nic jednoduchého jak doprava v Pekingu (metro má stejný způsob značení jako v Praze) s pomocí googlu a Číňana jsme vystoupili na správné zastávce. (Poznámka k lístkům na metro: V Pekingu stál jeden lístek 2 yuany a bylo jedno odkud kam jedete, jediné ALE bylo, že lístek na vstup se musí uplatnit na stejné zastávce, kde byl koupen a platí jeden den. Lístek v Xianu se kupoval pro konkrétní výstupní stanici, tzn. Pro nás zádrhel, pže jsme vystoupili na jiné zastávce než jsme koupili, díky komunikačnímu šumu s člověkem za přepážkou, turniket pro výstup nás nechtěl pustit. U okénka vedle se pak platil rozdíl ceny.) Ze stanice metra, kde jsme vystoupili to bylo asi 2 km k našemu hostelu.Prošli jsme uličkami různého typu: smradlavými, občas voňavými, malými, pestrými, uličkou vedle chrámu, tzn. plné vonných tyčiněk. Navigace google byla fajn až do chvíle, když jsme byli podle ní na místě, ale neměli ponětí, kde hostel opravdu je. Vše vyřešil telefon. Slečna uměla alespoň trochu anglicky. Jenže když nevíte moc kde jste, nic než rozsypaný čaj široko daleko...těžko se domluvit. Řešení bylo vskutku jednoduché, se slečnou z hostelu mluvila číňanka z obchodu, u kterého jsme stáli a slečna si pro nás pak ke krámu přišla. Byli jsme od něj asi 100 m. Na ulici byla jen kancelář. Pokoje byli ve 29ti patrovém paneláku. Nejlevnější ubytování co jsme měli, ale předčilo mnoho našich očekávání. Ubytovaní jsme byli kolem půl 3, ale byli jsme unavení na to jít do města. Takže jsme plánovali výlety atd.- prostě odpočinkový den.
![foto ubytovani?]
Pondělí 1.9.
Plán byl jednoduchý - Terrakotovi výlečníci. Protože už od brzkého rána trochu pršelo nikam jsme nespěchali a prospali se před výletem na Terrakotovu armádu. Tam jsme měli jistotu, že nám žádný déšť vadit nebude. Vyrazili jsme kolem 9. Dojeli busem k nádraží a tam vzali bus jedoucí za 8 yanů k Terrakotově armádě. Povedlo se nám při kupování lístkou uplatnit slevu pro dva studenty tzn 50% ceny, takže bylo vstupné jen 75 yuanů. V Lonely Planet (průvodce) doporučovali vzít si průvodce. Uvedená cena byla běžně kolem 150 yuanů, ale protože bylo málo turistů a pršelo, usmlouvali jsme to na 100. Já jsem paní rozumněla jen občas. Používala celkem složité výrazy a do toho to pořád znělo jak čínština :) což je ale tady celkem běžný jev. Pro představu vkládáme pár zajímavostí a faktů k této památce..
-
Císař Qin Shi Huangdi byl prvním, kterému se povedlo sjednotit Čínu a to již před více než 2200 lety. Měl však trošku úchylku, chtěl si postavit pořádnou hrobku. Větší část hrobky, ještě není vykopaná, co se však našlo jsou hlínění válečníci v životní velikosti - nazvaní Terrakotova armáda. Vykopávky celkem odhalili více než 7000 těchto válečníků, kteří měli za úkol chránit císaře v posmrtném životě. Válečníci byli nalezeni ve 3 jámách, většinou rozbití - jednak kvůli nepřátelům císaře, kteří po jeho část hrobky objevili a 2 ze 3 armád poničili..3tí část armady poškodilo zemětřesení. Každý válečník měl unikátní obličej, zbraň atd.
-
Celá hrobka bude zřejmě největším komplexem - začla se stavět již za císařova života - pracovalo na ni až 720 000 dělníků a to po 36 let - což je neskutečné. Do jeho hrobu s ním šlo jeho 48 konkubín, architekti a někteří dělníci, kteří na hrobce pracovali a věděli o ni příliš mnoho apod.
-
Terakotovu armádu objevil náhodou farmář, který kopal studni - ne a ne nalézt vodu, nakonec nalezl hlíněné valečníky a vzorně k tomu přizval vládu a archeology. Nyni tento farmář sedává v informačním centru a podepisuje knížky o terakotově válečnících
Prohlídka trvala s průvodkyní asi 2 hodiny, podle domluvy. Pro nás to bylo "málo" takže jsme si to prošli pak ještě podle svého a navštívili i místní 3D kino. Mno... Byl to takový trochu výsměch dnešní technice a tomu že Čína vládne trhu elektroniky. V místnoti kolem nás na zdech bylo celkem 6 - 7 pláten (jedno nefunkční), na které vám stará rachtající promítačka pouštěla nakonec velmi (bez recese) poučný film o vládě, vzniku Teraccota army a o době po smrti císaře. Po třech hodinkách, které jsme tam celkem strávili jsme kolem půl 2 hledali něco k snědku.Zárověň přestalo pršet. U východu bylo několik restaurací, objednali jsme si smažené nudle a byly opravdu dobré. Místní mladí prodejci nám vnucovali sadu vojáčků z Teraccota army, kterou jsme nakonec koupili za výhodných 10 yuanů (35kč), což byla skoro nejnižší možná cena. V "oficiální prodejně" v muzeu chtěli za jednoho vojáčka 100 - 160 yuanů. Měl sice jakýsi certifikát v čínštině a byl těžší něž náš, ale vypadali stejně. Cestou jsme ještě viděli trochu jinou variantu, jakože od písku, a tam jsme se domluvili taky na 10 yuanech ale za jednoho, ne za 6 jako v sadě :) Měli tam také mnoho věcí z minerálu (nefrit) v typické zelené barvě, ale i hodně zajímavé černě, kdy se zelená barva v něm ukázala jen pod světlem. Doufám, že tuhle barvu uvidím i na trhu v Hong Kongu a třeba si jej domu dovezu...Zpátky do Xianu jsme jeli zase busem a do hostelu dorazili kolem 6. Moc času jsme na pokoji nepobyli. Chtěli jsme vidět vodotryskovou světelnou show, která byla na náměstí před Velkou husí pagodou. Show začínala v 9 a trvala 30 min kdy z trysek za doprovodu hudby a světel tryskala voda. Bylo to pěkné, hodně barevné a zajímavé.
![Xian - nocni foto show]
Jak už jsem zmínila, mhd v Xianu nebylo moc jednoduché. Na tak velké město mají jen 2 linky metra, zbytek je bus. Podle googlu jsme si našli náš spoj a s navigací věděli, kdy vystoupit. Ale ... Někdy námi požadovaný bus prostě nejel, někdy nám gps ukazovala zastouvku busu jinde než ve skutečnosti byla. Znamenalo to, že jsem se museli občas trochu projít a jít třeba 500 m zase jinam. Proto i když jsme měli po návratu z Teraccota relativně dost času (do 9). Cesta nám zabrala celkem dost času vyhrazeného na restauraci, takže jsme spolkly jen burgery z KFC. Cestou zpátky jsme se stavili skoro po cestě u Bell and Drum Tower, večer byli moc pěkně osvětlené. Radim udělal pár stativovek a frčeli jsme na hostel.
Úterý 2.9.
Toto ráno už jsme tak moc nevyspávali, měli jsme velké plány před sebou... Kousek od nás by měl být chrám 8 nesmrtelných. Měli jsme za cíl ho najít. Měli jsme navigaci, ale jak se tady občas stává, něco nebylo úplně jak mělo a my si trochu zašli ( zase pár malých smradlavých uliček :)) Minuli jsme jeden opravdu malý chrám, ale řekli jsme si, že tohle nám nestačí, že budeme hledat ještě dál. No a my ho našli, ale byl v rekonstrukci... Bohužel, z dálky vypadal pěkně. Nelenili jsme a rovnou jsme vyrazili na hradby, to byl bod 2 našeho programu. Došli jsme k nim a hledali cestu nahoru. Hmmm nikde nic. Tak jsem šli kousek parkem, nic. Pak nám došlo, že jsme na špatné straně, že vstup bude jen z vnitřní části hradeb...hm...logické. :) Stejně tu ale byla jedna drobet nelogická věc. Skrz hradby vede normálně celkem frekventovaná silnice o 2 pruzích. Občas se ale stane, že nějak není přechod. (pozn. Nebude to zde ale nic moc neobvyklého, lidi přecházejí mezi auty i tříproudé silnice. Dalo by se to přirovnat k Jižní spojce s rychlostí 50km/h. Řidiči jsou na to zvyklí, takže to není takový problém jako u nás.). Takže jsme tuto cestu přešli a dostali se ke kasám - koupili lístky a hurá na zeď. Hned jak jsme vystoupali po schodech jsme si šli půjčit kolo. Měli klasické kolo a dvoukolo. Pořád jsme váhali, který si vzít a nakonec rozhodl fakt, že záloha za kola byla 300 yuanů (600 yuanů za singlebike a 300 yuanů za doublebike - 600 navíc jsme u sebe neměli). Nakonec této situace nelitujeme, na dvoukole byla sranda a stejně jsme to chtěli jednou zkusit). Cena za kolo byla 90 yuanů (nebo 45 yuanů za jednokolo) na 2 hodiny. Čěkali nás hradby s obvodem cca 13 km. Což je tak akorát, když si chcete udělat ještě nějakou fotku a přečíst si informační panely. Stihli jsme to akorát a byla to moc fajn projížďka. Cestou jsme si pročetli informační tabule o významu Xianu (kdysi Chang'an - Eternal Peace, neboli Věčný mír) - asi nejvýznamnější část historie souvisí s hedvábnou stezkou, díky které se zde obchodně a kulturně stýkaly všechny tehdejší vyspělé civilizace. I proto Xian neskutečně narostl a ve své době to bylo největší město na světě - uvažte, žilo zde přes 1 milion lidí!! Hradby, které jsme projížděly na kole, byly uctyhodné - přece jen 13km po obvodu je dělá největšími dochovanými městskými hradbami na světě. V prvním tisiciletí tyto hradby byly vnitřní městské hradby chránící císařské město, vnější hradby měly po obvodu cca 40km (tzn o poznání větší) - chránili město o rozloze 84 km2. Město mělo 3 části - císařské město, palác a civilní čast.. Největší ulice ve městě měla na šířku 155m.
My jsme však jeli po novějšíc hrabdách, postavených staletí po úpadku Changanu (úpadek 907, nové hradby postaveny za dynastie Ming 1370)
![FOTO z hradeb]
Protože už byl čas oběda a my měli vyhlídlou restaraci (dle průvodce) na super nudle, vydali jsme se na uvedenou adresu. Po celkem delší procházce, jsme dorazili na místo, ale restaurace nikde. Tedy ne ta, kterou jsme hledali... To samé se nám stalo i v Římě a když jsme si dali jídlo v nejbližší restauraci byla to super volba. Tady v Číně se nám to nepoštěstilo. Vzali jsme si dve menu. Obě byly polívkové nudle. Jedna varianta s pitím a roujimo (masový koláč-pitabulka s masovou směsí) a druhá jakási luštěninová polévka -bez chuti a roujimo. Ke všemu ještě jedna z "polévek" byla studená varianta. Nestalo se nám to prvně, ale jak na to nejsme zvyklí, mě to nechutná. Podle obrázků těžko poznáte, cože si to dáváte, natož zda je to studené... :) Přes velký hlad i pálivost polévek jsme to snědli skoro vše a pokračovali směrem k další dnešní atrakci Drum and Bell tower. V Bubnové věži jsme ještě shlédli pěknou ukázku bubnování, která trvala cca 10 min.
![FOTO drum tower]
Hned vedle Bubnové věže byla muslimská čtvrť. Kam všichni doporučovali jít na vyhlášený roujimo. (pozn. Díky hedvábné stězce, najdete dnes muslimy i uprostřed čínského města.) Všude kolem byla hromada stánků s různým jídlem, dost odlišným od čínského normálu.
![FOTO čtvrti]
Nejprve nám chvíli trvalo než jsme našli stánek s nápisem v čínštině roujimo a pak jsme si vybrali ten se snad největší frontou - stáli jsme tam asi 30 min :). Zase jsme ale chtěli mít aspoň nějakou jistotu, že to bude čerstvé a v pohodě jídlo, když už bylo z ulice. Stálo to 15 yuanů a dostali jsme k tomu i jakýsi pití. Vypadalo to jak kola, měli to tam skoro u každého stánku, ale chutnalo to trochu jako sladký čaj s něčím. Opravdu těžko popsatelné :) ale docela dobré. Roujimo je bulka plněná na jemno sekaným vepřovým nebo hovězím masem s chilli omáčkou. Dobré to bylo.
![FOTO ze stanku]
Protože už bylo pozdě odpoledne, vydali jsme se už zpátky na hostel zabalit se a nakoupit věci na další trip do hor - na Huashan.