Den 13-16 Saigon a delta Mekongu

Ho Chi Minovo město alias Saigon - jak se jmenovalo od pradávna, než ho komunisti přejmenovali po Ho Chi Minovi, je s 9 miliony obyvatel největší město Vietnamu.

V Ho Chi Minově městě, nás skutečně přivítalo pěkně teplé počasí – hold těch 1000 km na jih se muselo projevit.

Do města jsme jeli autobusem 109 (20 000 dongů za osobu), vystoupili jsme kousek od konečné stanice u parku 23/9 a zbyvajicích cca 500 m do hotýlku jsme došli. Večer jsme zašli na nějaký ten seafood a pak Pája někde vyhrabala vyhlášenou zmrzlinárnu (Ralphs artisan gelato) a čokoládovnu. Zmrzlina kopeček za 60 000 (tzn 60czk) – tož jednu jsme zkusili, byla dobrá – nejprve jsme teda využili možnosti ochutnat - ochutnali příchuť rybí omáčka (zajímavé, ale rozhodně bychom si ji nekoupili), potom zelený čaj (taky zajímavé ale ne-e), tak jsme zvolili vietnamskou čokoládu a to byla dobrá volba.

Další zastávka byla čokoládovna – Maison Marou Saigon. Na první pohled je vidět, že to není podnik pro běžného vietnamce :), čokoládu tam dělají přímo před vámi. Dali jsme si horkou čokoládu Signature Marou (90k dongů) a brownies (60k dongů). Obojí bylo výborné. Ale nic jsme si tu nekoupili, přece jen malá tabulka čokolády za 160k dongů = 160czk je docela dost :). Brownies bylo luxusní a jiné, než je člověk zvyklý - byly v něm oříšky.

Spali jsme v Nu Hotelu, který byl přímo na rušné ulici Bui Vien. Nenapadlo nás však, že to bude takový randál hluboko do noci. Ráno nás vyzvedla dodávka a jeli jsme na 2 denní výlet do delty Mekongu. Jediný organizovaný výlet, co jsme si koupili – domluvili jsme si to přes ženskou Mei doporučenou na stránkách vietnamista.cz. Stálo to teda 100 USD na hlavu, což mi přišlo hodně, ale za 2 dny bychom to v klidu jinak nezvládli.

Průvodce, kterého jsme měli – jmenoval se Huy – byl fajn klučina, vtipný a moc pěkně nám vysvětlil takovou hromadu věcí, že si toho většinu ani nepamatujeme :).

Odjezd od hotelu byl kolem 8 ráno. Měli jsme docela štěstí, kromě nás jsme cestovali ještě se 2 Francouzskama – Natalia a Marine – takže skoro prívátní výlet. Asi 2 hodiny jsme jeli k jednomu z ramen Mekongu. Nejprve jsme se podívali na pagodu, jméno si už nepamatujeme.

Pak jsme naskočili na lodičku a nechali se převézt na jeden z ostrovů – konkrétně ostrov jednorožce /Unicorn/.

Tady už to byla dost turistická show. Bylo zde totiž hodně turistických skupin, očividně všechny cestovky mají stejný program – ale couž. Delta Mekongu je velmi úrodná zemědělská oblast – nejen že zde je produkováno obrovské množství rýže, ale pěstují zde také hromadu všelijakého ovoce – samozřejmě manga, dragon fruit, marakuju, jackfruit, durian a mnoho a mnoho dalších, kde většinu ani neznáme. K tomu nám hrála lokální muzika – to bylo už skoro moc.

Pokračovali jsme ostrovem dál, ochutnali jsme drink z vody z kokosu s ledem a s plody mangrové palmy /Huy to nazýval water coconut/.

![koko drink]

Další zastávka byla u včelařů – vzhledem k tomu, že zde mají spoustu ovocných stromů, tak samozřejmě i chovají včely.

Včelky byly velmi mírumilovné a neštíply nás. Mohli jsme si samozřejmě koupit předražený med. Stejně tak na další zastávce jsme se koukli, že Vietnamci pěstují kakaovník a z něj dělají čokoládu. Viděli jsme i původní kamenný mlýnek, jak to zpracovávali kdysi. Čokoláda byla výborná v rámci ochutnávky, varianta s chilli byla opravdu ohnivá.

Aby toho nebylo málo, tak nás čekala další zastávka, zde dělali pro změnu kokosové bonbóny. Postup byl takový, že naškrábali kokosovou dřeň, tu vylisovali – z čehož dostali mléko (60 procent), k tomu obilný slad a cukr. To pak „zkaramelizovali“ v mísách nad ohněm s pořádným míchadlem.

Pak to tam ženská rozválela a nakrájela na malé kousky – jednotlivé bonbony. Jeden člověk jich udělá za den prý 2000 – 4000 tisíce :).

Pak už nás konečně čekal oběd – dostali jsme nějakou rybu, výborné vepřové a krevety.

V areálu, kde jsme měli oběd, byly i různé "atrakce". Například za 10 000dongů crocodile fishing - dostanete rybu na provaze a dráždíte tím z mostku krokodýly, kterých je v malém prostoru pod vámi tak 20-30. No krása - ochrana zvířat ve Vietnamu moc nefunguje.

Po obědě jsme se projeli na lodičce v jednom z kanálů mekongu, je to taková úzká říčka, která je na břehu lemovaná mangrovýma palmama – jeden z důvodu je ochrana půdy – výrazně to zpevní břeh.

Nasyceni jsme se opět nalodili do auta a jeli další 3 hodiny k dalšímu ramenu řeky Mekong, do největšího města oblasti – Can Tho. Taxi nás pak hodil do homestaye, kde jsme byli ubytovaní. Docela příjemné ubytování – zajímavost byla, že měli možnost si udělat část večeře sami – konkrétně jsme si každý udělali svojí vlastní Bahn Xao (vietnamskou palačinku). Všem se povedla a byla moc dobrá :)

Ráno jsme si přivstali a v 7:00 jsme už seděli na lodi, co nás odvezla na plovoucí trh na řece Mekong – úžasné a úplně jiné, než jsem čekal. Čekal jsem totiž něco jako plovoucí vesničku u Halong bay. Tady to bylo ale o tom, že zde v řece bylo zakotvených spousta lodí. A mezi tím se proplétaly lodičky těch co něco chtěli nakoupit. Klíč byl jednoduchý, prodávám ananas, melouny, manga – na lodi mám takový vysoký klacek, na kterém mám od každého ovoce napíchnuty jeden vzorek. Tzn zájemci vědí, co u mě můžou koupit. Huy nám ještě prozradil, že trh je kličový nejen pro obchod, ale také byl historický významný pro výměnu informací, hledání manželek apod :). Dálší zajímavost byla, že trh byl v provozu v zásadě každý den a většina obchodu se provedla hodně brzo z rána (klidně od 3 hodin) – důvodů je několik – vietnamci neměli a stále často nemají ledničky – proto nemohli nakupovat do zásoby, proto každý den a pak taky ráno nakoupí a pak přes den přeprodávají. Také zde jsou „velkoobchodní loďě“, které ovoce a zeleninu nakoupí a následně odvezou třeba do Saigonu.

Další zastávka byla pak v malé dílně na výrobu rýžových nudlí – tradičním způsobem. Mohli jsme si část procesu i vyzkoušet.

Dále jsme se na lodičce převezli na další ovocnou farmu – koukli jsme se na pepř, na jack fruit, pomela, manga..co bylo dost zajímavé tak bylo něco zvané bell apple - ale to jsme neochutnali. A pak ještě nějaké divnosti.

A měli jsme možnost i vidět krásně kvést strom, který plodí kešu oříšky.

Cesta zpět do Saigonu byla dlouhá necelých 200km – což v asijské dopravě je minimálně na 5 hodin.

Další den v Saigonu byl náš v zásadě poslední den ve Vietnamu – prošli jsme si nějaké trhy.

Saigon má hromadu krásných pagod a kostelů. Prošli jsme tedy i nějaké ty pagody. Byli sice relativně malé, ale moc pěkné.

Vše jsme prokládali výborným jídlem (bahn mi, bun cha..) a smoothie.

K večeru jsme se šli podívat na 2 významné budovy z doby, kdy byl Vietnam Francouzskou kolonií – kostel Notre Dam - který je bohužel v rekonstrukci a navíc ani nepouští turisty dovnitř.

A pak budova pošty – tu jsme stihli tak tak, zavírala v 6PM.

K Saigonu ještě na závěr – v Hanoji byl velký provoz, ale bylo to úplné prd proti tomu, co se děje v Saigonu. Po pár dnech ve Vietnamu už moc nevnímáte neustálé troubení a to, že kolem všude jsou mraky skútrů, není se čemu divit - někde jsme se dočetli, že registrovaných skútrů je ve městě 9 milionů. Reálné číslo bude však ještě větší. Pro čerstvé asijské turisty je zážitek už jenom procházení ulice. Prostě jdete a proud skútrů vás obtéká. Žádnou pěknou fotku provozu jsem neudělal, tak alespoň jednu ilustrativní, chvilku předtím, než jsme propluli na druhou stranu.

16 denní ochutnávka Vietnamu je téměř za námi, nezbývá, než se sem zas někdy vrátit. Úplně jsme vynechali střed Vietnamu a hory na severu také zaslouží opětovnou návštěvu.

Tak zase někdy …Tạm biệt