Den 9-12 oblast Ninh Binh

Oblast okolo města Ninh Binh je známá mnoha zajímavými místy. To asi hlavní je tzv suchozemský Halong, tedy podobné krasové kopce, jako v Halong Bay – pouze na souši, mezi kopci teče říčka a aby toho nebylo málo, tak do toho v těch říčkách ještě pěstují rýži, tu jsme my nechytili, neboť je už dávno sklizená.

Cesta z ostrova Cat Ba samozřejmě trvala déle než měla, ale hlavní je, že jsme se na místo dostali – konkrétně do vesnice Tam Coc, která je kousek od Ninh Binh a hlavně je na kraji té oblasti. Nahodili jsme batohy a cca kilometr vesnicí jsme došli k ubytování, které nám doporučila teta Lída – shodou okolností tam byla před pár týdny. A my ho doporučíme komukoliv, kdo by se sem zase v budoucnu chtel vydat– fakt moc pěkné ubytování – Tam Coc Central Bungalow. Ubytovali jsme se ve 2 hodiny odpoledne. Protože sluníčko svítí a jedno z míst, kam jsme chtěli je profláknutá vyhlídka v areálu Mua Cave, tak vyrážíme – konkrétně na zapůjčeném kole. Cestou se stavíme na jídlo, náhodou jsme trefili a na výborné bagety Bahn My.

Cca po 5 km jízdy jsme u vstupu do areálu, ten je kyčovitě hezký, upravený – lidí je docela rozumně a my se vydáváme po schodech vzhůru, schodů je jak jsem se dočetl 500 a jsou poctivé, takže výstupem jsme se docela zapotili.

Nahoře je lidí o poznání víc, sluníčko ještě nezapadlo do standardního vietnamského oparu, ale bohužel nějak výrazně kompozici nezpestřuje. Údolí pod námi jsou již ve stínu.

Přesto je výhled pěkný a stojí za to. Bohužel listopad postrádá jeden důležitý aspekt, který by výhled udělal ještě kouzelnější - rýži :). Údolí pod námi a vůbec prostory, kde se pohybujeme totiž používají místní také pro pěstování rýže. Posuďte výhled bez a s rýží. Paní domácí nám řekla, že ideální z tohoto hlediska je květen.

Na nějakou zajímavou fotku standardní cestou to nevypadá, tak zase nažhavíme drona.

Na vyhlídce jsme cca půl hodinky, jakmile zapadne sluníčko tak se rychle vylidní. Ještě se trošku kocháme

A vyrazíme zpátky na kole - po tmě je to trošku sranda, ale bez problémů jsme dorazili zpátky do Tam Coc, v jedné restauraci si dali Bun Cha a Bun Bo Nam Bo – obojí takové průměrné ač dle trip advisoru i podle googlu to mělo být na 5 hvězd. Večer je ubytování ještě hezčí než za dne, pěkně mají vše nazdobené a osvětlené.

Ráno jsem si přivstal a zas trošku polítal v okolí dronem…

Kolem 8 jsme si dali snídani, která byla moc dobrá – formou „švédského stolu“ – i když pochybuju, že by to tak vietnamci nazvali. Jsou tam palačinky, vajíčka, passsion fruit, meloun, smažené nudle, prostě všechno co by člověk čekal :).

Tento den jsme měli v plánu „jen“ 2 místa – Trang An a Bai Dinh.

Nechat se povozit na lodičce okolo kouzelných kopců a skrze jeskyně lze totiž buď přímo v Tam Coc a nebo Trang An.

Půjčili jsme si skútr a cca 20 minut jeli do oblasti Trang An, ta má podle různých průvodců být zajímavější. Od roku 2014 jde o UNESCO památku. Vstupní komplex je velmi vkusně postaven a moc pěkně ctí tradiční architekturu. Za 200 000 dongů za osobu jsme si koupili vstup a přesunuli se do nástupní stanice na lodičky.

K dispozici jsou 3 různé cesty, liší se počtem jeskyní, délkou, počtem chrámů, které po cestě navštívíme. Ano, to jsem zatím neřekl, do té krásné kulisy, kam se chystáme totiž v minulosti postavili budhistické chrámy. Zvolili jsme tu variantu, která je podle různých článků nejméně frekventovaná.

Každá lodička má minimálně 3 pasažéry a tak jsme museli chvilku počkat. Po chvíli přišli 2 hromotluci z Holandska, kteří také zvolili variantu 1. Nasedli jsme na lodičku číslo 578, která má stejně jako většina ostatních lodiček, za pádly ženu. Chopila se vesel a už jsme frčeli říčkou vstříc jeskyním, džunglí porostlých kopců a budhistických chrámů.

Kromě toho občas potkáváme krásné lekníny, takové drobné spestření.

Chvilku po poledni jsme byli zpět, ještě než jsme sedli na motorku, tak jsem dronem trošku okouknul startovní místo ze vzduchu – uvidíme co z toho pak vznikne.

Na oběd jsme se stavili až kousek od odpoledního cíle – komplexu Bai Dinh. Zvolili jsme víceméně náhodně jednu pouliční restauraci. A tady se nám stala úsměvně příhoda. Kromě jídla (tradiční Pho a smaženych nudli), jsme si objednali vodu s citrónem a ledem – bylo docela dusno. Pití nám přinesli, ptám se Páji jak to chutná, a prý divně. Tak si cucnu svojí a hehe,..citrón tam byl, to né že ne…ale místo vody jsme dostali rýžovou pálenku. To bychom se asi trošku motali – po 3 deckách v tom teple. Paní domací jsem musel ukázat v google translatoru, že tam je alkohol, furt to ne a ne ochutnat. Pak se začla strašně smát. Dědula hold popletl petky :).

Nasyceni jsme se vydali do zmíněného Budhistického komplexu. Vstupné je zdarma, protože jsme chtěli mít klid na focení při západu slunce, zaplatili jsme 30000 za osobu a nechali se svést turistickým elektro autíčkem na druhou stranu areálu, celkem necelé 3 km. My tak projdeme celý areál pouze jednou, abychom se vrátili ke skútru. Areál je skutečně obrovský a ještě ho rozšiřují. Čímž se dostáváme k dalšímu faktu, celý areál je nový – na ploše 700 hektarů mezi roky 2003 a 2010 postavili komplex chrámů. Pár set metrů stranou od tohoto nového komplexu na kopci je stará pagoda a svatyně v jeskyních přilehlé hory.

Ač je areál nový, tak rozhodně stojí za návštěvu a hlavně kdybychom nevěděli, že je postavený před pár lety – tak to ani nepoznáme. Prošli jsme kolem stovek různě velkých sošek Buddhy

… podívali jsme se na obrovský zvon ve zvonové věži. Prošli jsme postupně 3 velké haly – vše má moc pěkný styl, krásně zdobené a s detailně propracovanými sochami. Vše obřích rozměrů.

Aby toho nebylo málo, tak kousek vedle chrámů je 100 metrová pagoda. Vstup do ní byl 50 000 dongů za osobu a světe div se, je v ní výtah – vzhledem k dusnu jsme ho využili a vyvezli se nahoru, výhled na celý areál rozhodně stál za to.

Západ se opět bohužel moc nekonal, sluníčko se přes opar smažilo dost, ale zlatá hodinka se nekonala. Přesto aspoň s tou troškou světla jsem chvilku polítal z dronem a tak budou i fotky z ptačí perspektivy. Například tím lze zakomponovat i samotnou 100m pagodu.

V areálu jsme zcela bez problému strávili 3 hodinky, sluníčko pomalu zapadalo a protože jsme byli rádi, že nám na skútru svítí aspoň přední světlo, tak jsme vyrazili na parkoviště. Abychom alespoň část trasy zvládli za světla.

Za cca půl hodinu jízdy jsme zpět v Tam Cocu – zastavili jsme se zase na Bahn Mi, tentokrát jsme trošku zaexperimentovali a dali si jako bonus bahn mi s tofu a arašídovým máslem.

Další den byl už trošku relaxační, ráno jsme se nasnídali a pak jsme si v klidu na terase četli. Až kolem 10 jsme vyrazili na procházku po okolí, která rozhodně stojí za to. Poblíž je sympatický malý chrám Thai Vi (popravdě od návštěvy Bai Dinh komplexu už všechny chrámy budou asi malé :).

Po cestičce za ním jsme se dostali skrz políčka k říčce, kudy plují turisté co si zvolí projížďku z Tam Cocu. Ty políčka jsou teď plná vody a různého bordelu, který místní průběžně čistí.

V poledne jsme byli zpět na ubytování, půjčili jsme si zase skútr a projeli si další kousek krajiny, cestou se stavili na oběd – opět kousek od rýžových „bazénků“.

Další zastávka pro nás byl chrám Bich Dong, zasazený opět do krásné scenérie. Vstup je přes mostek:

Prošli jsme jeden kolem chrámu v „přízemí“, po schodem jsme se dostali do „prvního patra“, kde je u skály další chrámek,

prošli jsme za něj skrz jeskyni, kde byla další svatyně a po dalších schodech tentokrát už zase venku z jeskyně k dalšímu chrámku. Člověk se neubrání pocitu, že buddhisté, kteří chrámy postavili a zvolili místo, měli moc dobrý vkus a hlavně se jim povedlo postavit vše hezky v souladu s prostředím.

Opět na skútru jsme se přesunuli dalších pár kilometrů k přírodní rezervaci Thung Nham. Vstupné je na místní poměry docela vysoké – 100 000 dongů za osobu. Hlavní cíl pro nás je část, které je ptačí rezervací a kde by se měla vyskytovat spousta ptáků. Už při vstupu vidíme, že z celého oblasti dělají super luxusní rezort a spíš takovou krásnou velkou zahradu.

Je vidět, že část areálu je ve výstavbě a výsadbě…my pokračujeme do ptačí rezervace. Došli jsme skrz chodník v lese až k vyhlídce, kde se otevřel prostor na pěkně usazené údolí, s tak akorát zarostlým jezerem – což vytvořilo ideální podmínky pro ptactvo – primárně pořádnou kolonii čápů a volavek.

Kocháme se výhledem, hulákáním čápů možná i půl hodiny než se vydáme zpět. Cestou zastavíme ještě k 1000 letému stromu, který tak rozhodně nevypadá :).

V parku jsou i nějaké jeskyně, ale na ty nám už čas nezbyl – navíc jeskyní jsme už pár viděli a tak se bez nich obejdeme, za tmy přijíždíme zpět do Tam Coc. Na večeři jsme se stavili opět do náhodné restaurace. Chtěli jsme si dát totiž ještě místní zvláštnost – kozu. Konkrétně jsme zvolili variantu s citronovou trávou, chilli a ještě čímsi :)…bylo to překvapivě dobré.

Další den byl čistý relax, autobus do Hanoi jede až okolo 13:00 a dopoledne jsme tedy proflákali čtením a na oběd jsme si dali zase Bahn Mi. Rozloučili se v krásném ubytování a autobusem se dostali do Hanoje.