Cesta z ostrova Tioman nám zabrala celý den. Autobusem do Johor Bahru, na autobusové nádraží Larkin. Zde jsme se chvilku rozkoukávali a pak vzali autobus za pár kaček do Singapuru. Celkem autobus měl jet cca 20-30km. Ale po cestě je třeba překonat Malajsko Singapurskou hranici. Autobus přijel na Malajskou hranici:

Přiletěli jsme o 15 minut dříve, tak jsme si říkali -výborně, dostanem se na hotel rozumně. No, tak to jsme se spletli. Čekali jsme asi 40 minut ve frontě na imigračním - spousta místních lemplů ve vyparáděných uniformách seděla a koukala, byly otevřené jenom 3 přepážky. Chlapíci se rozhodně nepřetrhli.

Z Komod/Floresu jsme se potřebovali přesunout na Jávu - z celé velké Jávy jsme si vybrali pouze 3 místa - Ijen, Bromo a Yogyokartu. Ano - to Bromo, kvůli kterému jsem si kdysi řekl, že do Indonésie se někdy musím podívat. Konečně se blíží :). Měli jsme ještě zastávku na

A je to tady … Výlet plný očekávání je tu. Chceme na Komody, vidět varany. Odjezd Uberem na letiště. Dostali jsme se na cenu 130 tisíc rupií. Přitom i náš domácí nabízel odvoz za 200 tisíc. Jen jako obvykle, mám mlčet o tom, že jedu s Uberem :). Cesta trvala dlouho, byla

Fast boat zdolal vzdálenost nějakých 80 km za cca hodinu a půl. Stál nás opět 300 tisíc na osobu, ale alternativa byla vzít taxík do Lembaru /tak hodinku a půl/ a pak public ferry to Padang Bai /tak 4 hodiny/. Po 3 dnech na Rinjani jsme už fakt chtěli být

Z Gili jsme přijeli do Bangsalu na Lomboku. Hned jsme začli smlouvat cenu za odvoz do cca 60km vzdáleného Senaru. Vesnice v horách pod Rinjani. Ze 400 tisíc jsme se nakonec dostali na 200 tisíc, ale museli jsme počkat cca půl hodinky. Jeli jsme pak pořádnou troskou. Vůz vypadal, že

Z Amedu jsme tedy dorazili rovnou na Gili Trawangan, neboli Gili T. Je to takový párty ostrov. Ze 3 Gili (T, Meno, Air) ostrovů je největší a žije na něm nejvíce obyvatel a samozřejmě i nejvíce turistů. Ostrovy jsou takovým rájem na zemi, alespoň na první pohled :). Krásné moře, krásné