Den 7 - 11 - Bohol

Přílet na letiště Panglao - zbrusu nové, otevřené před pár týdny. Nikam jsme nespěchali a proto jsme zvolili nejlevnější variantu - vzali jsme autobus (2x50PHP) do Tagbilaranu na autobusák. Holčina průvodčí (autobusy, jeepneye atd tu mají průvodčí, kteří průběžně vybírají za jízdy peníze za jízdu) nám ukázala správný autobus, kterým jsme pak jeli až do Lobocu (Taky 2x50PHP). Na ubytování to bylo asi 10 minut chůze. Bylo pořádné vedro.

Ubytování jsme měli opět přes booking.com. V penzionu Stefania Grass Paradise Inn - exteriér fakt moc pěkný, dokonce i s bazénem, pokoj trošku slabší, ale v pohodě. 1500PHP za noc bylo zatím nejdražší ubytko (cca 600czk).

Objednali jsme si pozdní oběd - docela dobrý, velká porce a naopak skoro nejlevnější co jsme zatím měli :) (150PHP).

Trošku jsme si odpočali, půjčili si skútr a odfrčeli do Butterfly Centra u Bilaru na Night Safari - měli jsme hodinku k dobru, tak jsme si přošli motýlí zahradu. Měli tam pár pěkných motýlu.

Night Safari je noční procházka džunglí s průvodcem /za osoby 900PHP/. Marlon - náš průvodce nás vyzvednul v 18:00 v centru a na motorce nás odvezli do Raja Nikatuna Národního parku. Na night safari, když má člověk hooodně štěstí, lze zahlédnout nártouny filipínské. Chvilku jsme čekali, než zapadne sluníčko. Až po setmění se totiž džungle probouzí. Během toho kolem nás poletovali opičáci - makaci.

Během noční procházky džunglí jsme viděli různou havět - hmyz především - pavouky, hnusné mnohonožky, škorpiony, žáby, hady.... Viděli jsme i krásně zbarvené ptáčky jak spí vysoko na větvích. Nartouny však nikoliv :). To by byla fakt velká náhoda.

Ke konci začlo pršet, ale po chvíli naštěstí přestalo. Takže noční návrat na skútru do Lobocu už probíhal zase bez deště. Zkušeně jsme si zabalili brýle s čirým sklem - to je takhle při noční jízdě na skútru záchrana.

Potom, jak náročný den jsme měli, jsem byl rád, že se povedlo v pořádku dojet na ubytování a hned po sprše jsme vytuhli. Spali jsme jak zabití skoro 11 hodin. Dali jsme si pozdní snídaní na ubytování - docela dobrou (slanina, vajíčka, toustový chléb a palačinka)

Další den byl na pohodu, dopoledne jsme si prošli Loboc. Koukli jsme se na rozbitý kostel, který před zemětřesením musel vypadat hezky. Zašli jsme si do pekárny - mají tam hromadu sladkých věcí, tak jsme si řekli - že toho ochutnáme více. Není to žádný zázrak, ale dá sa.

Odpoledne jsme vyrazili na procházku cca 3km podél řeky Loboc k ubytování Nuts Huts.

Je to kousek za městem. Došli jsme podél břehu až na místo přímo naproti ubytování a houkli jsme na chlapíka, který pro nás přijel.

Ubytování Nuts Huts je vážně pěkné, uprostřed ničeho. Nebýt děsivých turistických lodí s hlasitou hudbou, tak i přes den tam je božský klid. Teda když opomineme hlučící přírodu okolo. Tím jsme nakousli malou vadu na kráse. Z městečka Loboc totiž občas vyjíždí loď s asi 30 turistama, kde je živá hudba a nějaké to jídlo. Hrají tam samé hity, které se pak nesou po řece a ruší právě onen klid. Naštěstí jich tam teď nejelo tolik, takže nás to až tak netrápilo. My jsme si v Nuts Huts půjčili lodičku a pádlovali jsme olejem proti proudu až k vodopádům, tam jsem si trošku zaplaval.

Pak jsme v klidu dojeli zpátky - moc příjemný a pohodový zážitek.

V Nuts Huts jsme si dali i večeři - začli jsme zákuskem - zmrzlina s mangem. A pak jsme si objednali salát a nějaké kuřecí kari s rýží. Bylo to docela v pohodě, žádné pecka, ale ani propadák. Za chvíli přišel pár Čechů, tak jsme s něma trošku pokecali.

Před odchodem jsme si tu ještě objednali výlet na lodi na světlušky :). Loď nás vyzvedne na našem ubytování v 8:30PM. Poté jsme se vydali zpět na ubytování.

Firefly tour jak to nazývají se ukázala nakonec jako velmi příjemný zážitek. Měsíc zrovna dorůstal a byl cca v půlce, k tomu bylo jasno. Takže loď plula po řece a my jsme se dívali na břehy plné palem a různých dalších stromů za svitu měsíce. Asi po půl hodině jsme dopluli ke stromu, který byl plný poletujicích světlušek. Takovou světluškovou světelnou show jsme ještě nikdy neviděli. Fotka je s delší expozicí, takže je vidět, jak tam ty světlušky poletují. Taky je vidět, že loď se hýbala, takže strom není úplně ostrý :).

Po snídani jsme si půjčili skútr na 2 dny (2x350 PHP). První vylet byl nějakých 20km do Tarsier rezervace u vesničky Corola. V noci jsme nártouny neviděli, tak jsme se na ně podívali alespoň za denního světla, když - jako noční tvorové - nejsou aktivní a chrápou.

Prohlídka byla hodně rychlá - průvodkyně nás během 20 minut vzala hopem přes malý areál rezervace a ukázala nám 4 nártouny, jak polochrápou na větvích. Byl to docela zážitek, takový prcek to je..s velkýma kukadlama. Velikost asi tak do ruky. Ale do ruky je vzít nemůžete, protože by spáchali sebevraždu. Živí se v noci zejména hmyzem. Zajímavé je, že má oči větší než mozek :). Na fotce zrovna skoro chrápe, takže to není vypovídajicí.

Po prohlídce jsme se vratili do Lobocu, provedli přebalení a okolo 11:00 jsme vyrazili na skůtru směr Carmen. Je to cca 35 km, takže cca 40-50 minut pohodové jízdy. Cestou lze obdivovat rýžová políčka, hustý les a později i pověstně čokoládové kopce, kvůli kterým do Carmen jedeme.

V Carmen jsme se ubytovali u skvělého týpka v hostelu 7P2 bed and breakfast. Čokoládové kopce mají hlavní 2 výhlídky - jednu u Carmen a druhou u Sagbayanu. Trošku jsme si odpočali, odložili krosnu a vyrazili na tu méně navštěvovanou u Sagbayanu. Je to krásná cesta necelých 30km dlouhá. Skoro celou cestu jsme se kochali výhledama na rýžové pole, na čokoládové kopce. Vyhlídka samotná popravdě trošku zklamala očekávání, ale dalo se.

Měli tam ale moc dobrý ledový čaj se zázvorem a dali jsme si i buko pie (takový kokosový koláč, chutná po kokosu, ale není moc výrazný).

Cesta zpátky byla ještě hezčí, protože sluníčko trošku popolezlo. Navíc jsme viděli místní makat na políčkach - chlapík s vodním buvolem oral políčko, dále pak skupina místních sadila rýži.

V ubytování jsme si vyzvedli stativ a jeli jsme cca 5 km na hlavní vyhlídku na čokoládové kopce. Tady bylo o poznání více lidí, většina jich natěšeně čekala na západ slunce. Vyhlídka tu byla výrazně lepší než ta předchozí. Nachází se na jednom z vyšších kopců, takže z plošiny nahoře je fakt vidět široko daleko. Jak vidíte, krajina je to skutečně působivá.

Nabízí se otázka, proč se ty kopečky nazývají čokoládové. Jde o to, že ke konci suchého období - duben, květen - už nejsou tak krásně zelené, ale získají hnědou barvu.

A ještě teoretická vsuvka k tomuto unikátu. Celkem se na cca 50km2 nachází skoro 2 tísíce kopečků, které výpadají jak kdyby je někdo uplácal . Ve skutečnosti jde o trávou pokrytý vápenec. Takže si zde příroda pohrála s pomocí eroze a udělala bábovičky. Typicky jsou okolo 50 m vysoké, nejvyšší má okolo 120m.

Bohužel co čert nechtěl, na západě byl takzvaný ..... mrak, který sluníčko v tom nejlepším schoval a tak západ nepřinesl bohužel vysněné barvičky.

Cestou ke skútru jsme náhodou potkali ještě klučinu z Čech, říkal, že byli cca týden na ostrově Camiguin. Krásná přiroda, sopky...ale bohužel jim pršelo.

Za tmy jsme se vrátili na ubytování. Náš hostitel nám doporučil místní podník na večeři - Don Ricard. Zašli jsme tam a dobře jsme udělali. Holčiny tam měly navařeno asi 10-15 různých jídel. Vybrali jsme si 5 misek (každá miska stála 40PHP). K tomu jsme si dali rýži a královsky jsme se najedli.

K tomu tam přišli děti zpívat Merry chrismas a dostali za odměnu pár drobných.

V 4:45 jsem měl budíka, s tím že podle počasí případně vyrazíme na východ slunce na výhlídku na čokoládové kopce. Byl by to zas jiný pohled a nejspíš bychom tam byli sami. No, kdybychom to ráno nakonec vyjeli, tak tam budeme sami na 100%. Protože celou noc pršelo a ráno tomu bohužel nebylo jinak. Dali jsme si tedy flákací dopoledne. Chvíli jsme pokeceli s hostitelem - skutečně fajn chlapík. 40 let žil v Itálii, byl i ženat. To nakonec nevyšlo a tak se vrátil na Filipíny. I když jsme neměli snídaní v ceně, tak nám donesl čaj a nějaké pečivo.

V 10:00 přestalo pršet a my jsme se rozhodli konečně vyrazit na cestu. Chtěli jsme si Bohol ještě trošku užít, ale protože počasí vypadalo všelijak, tak jsme zvolili středně dlouhý okruh zpátky do Lobocu - cca 100km. Z Carmen na jih směr pobřežní městečko Jagna a pak po pobřeží zpátky. No byla to sranda, co si budeme povídat :). Počasí mohlo být lepší :). Nezbylo, než nasadit pláštěnky.

Jízda za deště byla docela v pohodě, výhledy byly trošku omezené oblačností, ale i tak to byl fajn zážitek. To tak jedeme do prudkého kopce a najednou motorka začne vydávat divný zvuk. No, pro vylepšení zážitku jsme chytli defekt zadního kola. Vrátili jsme se asi 300m k poslednímu baráčku, vypadalo to nadějně. Měli tam 2 auta a velký dům. Zavolali jsme a poprosili o pomoc. Mamka se s náma začla bavit a synka zatím pověřila spravením kola. Nakonec usoudili, že budou muset s motorkou k švagrovi cca kilak dolů z kopce. Tak synek vzal skútr a sjel k němu - od nás si vyžádal zatím jenom 40 PHP za zalepení. Asi za 20 minut přijel s tím, že zalepit to nepůjde. Duše byla na propíchnutá pořádně na několika místech hřebíkem. Tak jsem mu dal dalších 120PHP i na novou duši. Trvalo to..trvalo. Přes hodinu jsme si povídali s 2 ženskýma a kolem poletovali děti. Naštěstí jsme stáli pod střechou. Na fotce vidíte, kde jsme čekali a taky onu zatáčku s hřebíkem.

Nakonec přijel a motorka vypadala v pořádku. Rozloučili jsme se, nasedli a vyrazili dále směr Jagna. Zbývalo nám ještě asi 25km. Po 15 minutách jizdy jsme se konečně přehoupli přes kopce a začli sjíždět dolů k moři, přestalo pršet...sundali jsme si pláštěnky a postupně jsme začli osychat :). Výhledy se taky otevřely.

V Jagna na křižovatce byl McDonalds :), měli jsme hlad a málo času, tak jsme se tam najedli. Když jsme nasedli znova na skútr, tak na nás chlapíci přes cestu něco volali a ukazovali na kolo. Ha...to snad není možné. Znovu defekt?? No jooo...ukázali nám, že kousek za mostem je servis. Odtlačili jsme skútr do servisu. Chlapík za 30 sekund vyndal plášť a zasmál se, že prý tam máme malou duši - 250 místo 300.. Tak aspoň že jsme s tím dojeli sem :). Prošli jsme pul městečka a nakonec našli obchod, kde měli správnou duši - dalších 190PHP.

K tomu si chlapík řekl o 50PHP za výměnu a konečně jsme vyjeli. Zbývalo 50 km po pěkné cestě po pobřeží.

V Lobocu jsme vrátili skútr, vzali odložený batoh a vyrazili na zastávku. Autobus nejel a my jsme tedy zvolili cestu Jeepneyem. To je vždycky zážitek :).

Dojeli jsme až do centra Tagbilaranu. Po setmění to v tom našem Jeepney vypadalo jak ve výsadkovém vozidle :))

Velké město, provoz, čichové vjemy...no prostě tady bychom se fakt nechtěli zdržovata déle než je nutné. Ubytovali jsme se v Jazz-M Pensionu 5 minut chůze od terminálu trajektu směr CEBU. Ještě jsme skočili na průzkum okolí s cílem něco ulovit. Mimochodem na Filipínách jsou fakt posedlí Vánoční výzdobou. Je to extrémně vidět na domech zámožnějších - jsou osvětlené jak vánoční stromeček.

Ráno jsme v pohodě vstali, pojedli dost slabou snídaní co byla v ceně a došli na terminál. Koupili jsme si lístek za 500PHP za osobu. Pak jsme si museli na jedné přepážce vyzvednout proti jízdence ještě lístek s místem sedadla. Poslali nás s batohama na přepážku, kde jsme zaplatili dalších 100php za zavazadlo a odevzdali batožinu. Odtud nás poslali na přepážku, kde jsme zaplatili 20php za osobu jako poplatek za použití terminálu. No jo, prostě Asie :).

Ferry byl fajn, rozumně klimatizovaný a cesta do CEBU trvala 2 hodiny.

Během jízdy posádka zazpívala merry christmas a pak vybírala dobrovolný příspěvek :)

Přesně podle jízdního řádu. V 10:20 jsme byli v CEBU a měli jsme přes 3 hodiny čas na to, dostat se na letiště. Proto jsme opět mohli zvolit levnější variantu. Naháněči nabízeli dopravu za 500PHP. My jsme jeli přijemně klimatizovaným autobusem s jedním přestupem za celkem 110 php.

V 13:55 - tedy podle harmonogramu, jsme odlétli z Boholu na Palawan.