Den 6-7. paláce, chrámy
Ráno jsme museli měnit pokoj, původně byl plán totiž tento den spát na zdi - přestěhovali jsme se do dražšího (268 yuanu za pokoj) a lepšího pokoje (větší postel, vlastní koupelna...- docela fajn). A vyrazili na další "z povinných" památek Pekingu - Letní palác. Je to přes celé město, ale metro nás tam bezpečně a v klidu dovedlo. Metro v Pekingu je skutečně perfektní - velmi hustě vybudované, pokrývá téměř celý Peking a tak se dá jednoduše dostat téměř kamkoliv. Navíc i bez znalosti čínského písma...
Letní palác je vedle Zakázaného města asi druhá nejvýznamnější památka a tedy v zásadě povinná návštěva. A jak jinak - je to zároveň obří park. Letní palác si nechal postavit císař, aby měl kde relaxovat v parných letních dnech - zpočátku - tedy ve 12. století, když císař přesunul hlavní město do Pekingu, na kopci v tomto místě postavil chrám. V 18. století to další císař ještě trošku rozšířil - nahnal sem 100 000 dělníků, kteří mu museli rozšířit a prohloubit ústřední jezero - nyní jezero zabírá přes 3/4 plochy parku. Celý areál obsahuje jezero, paláce, chrámy, pavilóny, zahrady apod. Než jsme celý letní palác prošli, bylo již docela pozdě - nachodili jsme u toho tak 5-6km a v zásadě jsme jen obešli jezero a na severu prošli kopec s palácema, užili si výhledy na moře leknínů, velmi zajímavé mosty, stromy, všimli si obří žáby, mramorové lodi...
Následně jsme se rozhodli, že skočíme do Botanické zahrady - byla obří, stihli jsme ji spíš jen tak proletět a byla tma. Tak jsme se vydali autobusem a následně metrem zpět, skočili jsme ještě na pověstný noční trh. Cesta k němu vedla z metra skrz ulici plnou zářivých obchodů. V obchodu China Unicomu nám nabídli velmi ustřelenou nabídku za simku, takže jsme ji nekoupili. Noční trh nabízí jídlo na špejlích - vyzkoušeli jsme - chobodničky, larvy bource morušového (ty zkoušela spíš Pája, mě z nich bylo na blití), čínské knedlíky, nudle atd..
Návrat na hostel téměř o půlnoci, zabalili jsme se a spát.
Další den - tedy v pátek jsme museli trošku upravit.
Jak jsme již psali, původní plán jet vlakem do Pingyao nevyšel - všechny vlaky byly vyprodané. Proto jsme museli přespat o jednu noc déle v Pekingu - zarezervoval jsem jiné ubytování (stávajicí bylo plné). Velmi dobře se to naštěstí dalo zakomponovat, jeden z oblíbených baťůžkářských hostelů (Dragon King Hostel) je umístěn relativně blízko od chrámu Yonghe Gong (Lama temple), kam jsme se určitě chtěli podívat. Takže brzo ráno jsme vyrazili do Chrámu Nebes - těšili jsme se hlavně na park, který měl mít ráno velmi bohatý život... Počasí bylo velmi naprd, obloha i sluníčko v nedohlednu, ale aspoň nepršelo. K chrámu jsme se dostali někdy po 7:30, koupili lístky a vstoupili do uplně jiného světa.
Součástí Chrámu nebes (nebo také oltáře nebes) je samozřejmě obrovský park - jak jinak :). Konkrétně 267 hektarů obklopených zdí, která celý park odřízne od vnějšího světa - v současné době jej utlumí hluk velkoměsta, aut, autobusů, ... V minulosti zeď samozřejmě sloužila k tomu, aby žádný plebs nemohl narušit aktivity božského císaře. Hlavním smyslem ústřední budovy - Paláce nebes - bylo poskytnout císaři (který byl zároveň syn nebes) adekvátní prostředí pro motlidby, které dvakrát ročně prováděl právě zde - procesí s císařem ve speciálních úborech šlo ze Zakázaného města sem do chrámu nebes. Vše muselo být dokonalé, aby nebyla ohrožena budoucí úroda.
Celý komplex byl postaven 1406 - 1420 stejným císařem, který nechal postavit Zakázané město (Císař Yongle). Do současné podoby ho však rozšířili až v 16. století.
Park je plný až 800 let starých cyprišů, různých květinových záhonů, atd atd...
Nejzajímavější však bylo sledovat lidi v parku při jejích aktivitách - převážně starší lidé, zřejmě již v důchodu se bavili na úrovni...
Hráli čínské šachy, karty, domino, ...zpívali sami či ve sborech, cvičili jógu, tradiční taichi, tančili s vějířema či bez, hráli badminton atd. Nějaké videa dam k dispozici posléze, skutečně moc pěkné..
Park jsme prošli za cca 3 hodinky a přesunuli jsme se do blízké Perlové tržnice. Jméno dostala podle toho, že tam můžete koupit prý i kvalitní perly a může se povést výhádat nízkou cenu. My jsme koupili konečně čínskou simku a nějaké ty suvenýrky. Zpátky na hostel, přesun do jiného hostelu, rychle oběd (super nudle s arašidovou omáčkou za 6 yuanu :). A vyrazili jsme do chrámu Yonghe Gong (Lama Temple) - což je nejslavněší tibetský chrám mimo Tibet. Do chrámu jezdí spousta poutníků - pomodlit se před sochami budhy, kterých je klášter plný. Vždy před chrámem zapáli vonnou tyčku s kadidlem, pomodlí se a následně se modlí před sochou budhy v jednotlivých chrámech - hlavních 5 chrámů je v řadě za sebou a jsou průchozí. Postupně graduje i majestátnost soch Budhy - kdy v posledním je 18m socha Budhy, údajně vyřezána z jednoho kusu fakt velkého špalku.
Zde lze vidět až kolena oné 18m sochy...zbytek je schován v budevě - kde byla tma a zákaz focení.
Protože jsme si říkali, že chrámů není nikdy dost, zašli jsme do nedalekého Konfuciova chrámu. Architekturou podobné, pár zajímavých inforamcí o Konfuciovi - např. že jeho myšlenky za jeho života nikdo neocenil, ale velmi se zalíbily císařům později - hlavně ta část, kdy lidé mají respektovat hierarchii. Kromě toho dával důraz na vzdělání, úctu k předkům/rodičům a sobě navzájem.
Poté jsme se chtěli přesunout k Bubnové a Zvonové věži - dorazili jsme k ní a zjistili, že zavírají o něco dřív než je uvedeno v průvodci..a navíc že obě známe věže jsou oblopeny pěkným bordelem, rozbitými baráky a vůbec - cesta sem byla ztráta času. Otočili jsme to a vyrazili do průvodci doporučené restaurace Da Dong - na Pekingskou kachnu. Restauraci jsme našli - byla cca 2 km od našeho hostelu. Vypadala hodně hogo-fógo :)...a kachna byla moc dobrá...
Zpátky na hostel, spát a...v 5 vstávat a jedeme na vlak do Xianu.