Den 4.-5.: Velká zeď

Protože předpověď počasí se zkazila a od čtvrtka už mělo být škaradě, dokonce deštivo - museli jsme výlet na Velkou zeď uspíšit. Plán byl jednoduchý - začít ve vesničce Xizhazicun (cun je označení pro vesnici), vyšlápnout na nezrekonstruovanou část zdi a po ní se dostat k Zhangbei tower, přespat a pokračovat do Mutianyu (od roku 2010 opravená a připravena pro hordy turistů).

Metrem na autobusák, fajn..pak jsme sledovali šipku bus station (naštěstí v Angličtině) a dokonce jsme viděli i číslo busu, co jsme hledali (916) - ale neviděli jsme ticket office. Mimochodem zlatý google-translator - díky tomu se dá domluvit s kýmkoliv :) Když jsem si připravil v překladači větu, kde se dají koupit lístky na bus a šel oslovit vedle stojící paní, koukla na text a anglicky povídá, bustickets? Milé, že to bylo tentokrát tak jednoduché... Dokonce i paní s praporem na zastávce řídící nástup lidí uměla anglicky říct 24, když jsme jí ukázali název místa v čínštině a pak to houkla i na řidiče. Hodně odlišný způsob placení jízdného v buse, prostě daný obnos peněz vhodíte do jakési poměrně velké kasičky, kdy ale nikdo přesnou sumu peněž nezkoumá.
Autobus již stál na stanici, šli jsme tedy do fronty ale místo nezbylo, naštěstí okamžitě přijel další autobus - skoro to vypadá, že se nejezdí podle jízdního řádu, ale podle poptávky cestujicích - je tam dost lidí = pošleme autobus. Ale my jeli busem hodinu.

Dojeli jsme do Huairou - což je místo, odkud jezdí většina turistů na zeď, tzn taxikáři jsou připraveni. Jeden se nás hned ujal a po 10 minutách smlouvání jsme se dostali na akceptovatelných 160 yuanu, stejně nás obral :)..taxíkem to bylo cca hodinu, takže ta cena až tak nemrzela. Xizhazicun je zatím turismem a nějakým rozvojem nepostižená vesnička, která je obklopena horami, na kterých se vine Velká zeď. Moc pěkné místo, dali jsme si oběd v jediném místě, které je pro návštěvníky připraveno - dokonce měli wifi. Jídlo jsme si vybrali standardní obrázkovou metodou - dali jsme si nějaké maso, trefili jsme se zrovna do studených pokrmů (doslova - protože to bylo vytažené zřejmě z mrazáku) a k tomu jsme si dali rýži /zde jsme pro změnu využili zase smartphone - slovník - "dáámi" - samozřejmě výslovnost jsme netrefili, ale po chvíli jsme se pochopili :). Naprali jsme se a vyrazili na zeď.

Po cca hodině jsme se na ni dostali, nádhera ...

Vydali jsme se k místu jménem Beijing Knot (Pekingský uzel) - stýkají se zde 3 zdi a byl to pořáádný krpál. Navíc zeď byla rozbítá, takže to bylo spíš lezení - ale docela v pohodě - prostě jak po žebříku.

Šplhání nahoru však rozhodně stálo za to - výhled byl ještě o řád lepší, než ze sedla.

Potkali jsme za celou dobu asi 4 Číňany..s jedním z nich jsme se v rámci omezených možností bavili a potvrdil nám, že na Zhangbei tower dnes dle původního plánu nemůžeme dojít - zvlášť s krosnama.

Došli jsme k jednomu obtížnému místu, které už bylo spíš horolezení...tomu jsme se chtěli vyhnout a šli jsme tedy vlevo mimo skálu lesem, který byl na úpatí a byla tam vyšlapaná stezka...tím jsme s dostali až k jezkyni, ..takže jsme se jali improvizovat a vrátit se do údoli a vyjít na Zhangbei tower v klidu za světla. Nakonec se nám povedlo stezku, která vedla dolů do udolí, najít. Ve vesnici nám všichni mávali, paní z hostelu kde jsme obědvali nám nabízela, že nás autem hodí ty 2-3 km co jsme museli nyní jít po cestě (domluva probíhala rukama,nohama)...ale chůze po cestě proti lození po zdi či prodírání se lesem byl vlastně odpočinek, takže jsme moc poděkovali a šli dál. Na konci vesnice směrem k věži jsme si koupili lahvové pivo v dalším hostelu (tento už byl fakt díra) a šli do kopce na Zhangbei tower - terén velmi v pohodě - jen už to vypadalo, že nám západ slunce uteče, protože zapadalo dřív než jsme doufali (tzn už před 7 bylo za horama a my jsme na věž vylezli v 7).

Zhangbei vež je uchvatné místo s rozhledem široko daleko, dá se říct že ukončuje tu část zdi, která je fest rozbitá s občas až neuvěřitelným terénem. Počasí bylo stále fajn, viditelnost se však už začínala zhoršovat - z vrcholu věže jsme si nafotili pár snímků...

a udělali si luxusní ležení uvnitř v jedné z chodeb (věž měla čtvercovou základnu o cca 8m délce).

Usnuli jsme docela brzo (kolem 9), s tím že vstaneme v 5 a počkáme si na východ Slunce - jestli nějaký bude. V 1 nás probudily divné zvuky, čelovkou jsme si ověřili, že tu máme návštěvu v podobě potkana - takového rozkošného. Zahnali jsme ho a byl chvíli klid, ale zjistili jsme, že jednak karimatky by mohly být tlustší a druhak že už se nám nechce spát...cca v 2:30 přišel potkan znovu i s kolegou a tak jsme se zbalili a vylezli na věž, udělali jsme si tam pohodlné ležení, dali si brzkou snídaní v podobě rybiček v tomatové štávě (čínská konzerva), zbytek chleba, zelený čaj (už studený) a po chvíli usli - z východu nic nebylo, udělal jsem si přesto pár ranních fotek.

Představa, že Slunce v těchto místech vychází a osvítí zeď a krajinu mě láká tak, že si to budu chtít asi zase někdy zopáknout..každopádně pak jsem si šel lehnout taky na chvíli a najednou bylo skoro 8 ráno, začal foukat vítr a vypadalo to na předpovídaný dešť. Sbalili jsme se a vyrazili dále - cesta teď byla nesrovnatelně jednodušší a i zeď byla o něco zachovalejší - stále zarostlá keři, stromy apod - většinou již chybělo "cimbuří" - vyšlapaná cestička byla tak akorát pro jednoho chodce - a vůbec ..moc pěkný zážitek.

Občas v cestě byla nějaká strážnice či něco podobného, to se pak prostě projde ruinama a vyleze na druhé straně zase na zdi.

Jednou mě překvapila pěkně velká pavučina kterou jsem prošel a zpátky jsem si všiml, že asi půl metru nade mnou byl pavouk s tělem velkým tak 5 cm..ale bohužel jak jsme spěchali, tak jsme si ho nevyfotili.

Zeď se kolikrát vine až neskutečně, dorazili jsme k místu, kde lezla nahoru na strmý kopec a pak zpátky z kopce - pouze pár set metrů dál (představit si to lze jako obrácené U).
Obávali jsme se deště a tak jsme to vzali zkratkou napříč (v mapách to vypadalo nadějně) a bez problému jsme se napojili v zásadě na stejné vrstevnici a ušetřili si tak odhadem 1km s tak 100m převýšením. Počasí se zatím uklidnilo, déšť již moc nehrozil. Takto jsme se dostali až na místo, kde nás uvítaly stovky červených fáborek navázaných na stromech...

a taky již opravená část zdi - Mutianyu. Rozdíl byl značný, žádné křoví, stromy, žádný rozbitý povrch, "cimbuří" všude. Čekal nás pořádny sešup, strmé schody a krásný kontrast k tomu, jak zeď vypadala pár kilometrů zpátky.

Také jsme začali potkávat lidi, nejprve jen místní Číňany, kteří nabízeli vychlazenou kolu a pivo (dotáhli to tam na zádech a prodavali turistům co dojdou až sem) a pak i sem tam pár turistů - počasí bylo dost zatažené, takže jsme turistů až tak moc nečekali - o víkendech a při hezkém počasí to tu má být nacpané lidmi k prasknutí. Postupem času jsme potkávali víc a víc turistů, někteří Čongové si nás fotili, ukazovali na naše batůžky (jak kdyby neviděli nikde krosnu), potkali jsme i nalíčenou Číňanku, která měla podpatky cca 10 cm vysoké - ideální obuv na zeď, kde sklon schodů přes 45 stupňů nebyl výjimkou. Minuli jsme horní stanici lanovky a začli sestupovat po pěkně vybudovaném chodníku ze zdi dolů do vesnice. Cestou jsme narazili na moc pěkné muzeum kamenů - všech různých tvarů, barev, struktur. Zpět jsme jeli "taxíkem" s paní, která nás odchytla a uměla relativně anglicky (ač se stále omlouvala, že moc neumí, a já ji zase ujišťoval, že ji to jde báječně) - paní byla super, zastavovala u každého stromu co si myslela, že by nás mohl zajímat a trénovala název v angličtině a nebo to rovnou řekla čínsky. Hodila nás na autobus do Huairou (zase 916)..a pak už nic zajímavehé - Dongzhimen, metro..hostel..sprcha. Ještě jsme koupili lístky do Xianu, nakoupili. Internet již na hostelu fungoval docela dobře, tak jsem šel poslat nějaké pracovní emaily a pak jsem se zakecal s jednim Američanem a Němcem, kteří v Čině již delší dobu jsou - Amík učil 4 roky angličtinu někde v serverní Číně a teď se vracel do US. Němec zase studoval v Hongkongu přes rok a teď přijel do Pekingu na půlroční výměnný pobyt - tak jsme od něj rovnou i nabral tipy na výlety po Hongkongu. Pája většinu odpoledne prospala :).

Takže výlet na zeď byl za námi, mě osobně to nadchlo - krajina tam má neskutečný fotograficky potenciál :)...a zeď tomu přidává samozřejmě úplně jiný rozměr. Navíc jsme se vyhnuli těm nejtežším místům, takže to bude chtít někdy přijet na delší dobu. Samozřejmě tentokrát s povedeným východem slunce.