Den 3.: Zakázané město
Ráno jsme v klidu vstali, Radim skočil do obchodu hned vedle koupit něco ke snídani - takové prý čokoládové housky, nějakou vodu apod. Následně jsme vyrazili metrem směr Zakázané město (vsuvka: před vstupem do metra je kontrola jak na letišti - RTG pás na zavazadla, detekční rám - nicméně důslednost kontrol je veskrze žádná, běžně rámem procházeli 2-3 lidi najednou, rám pípal, ale asi málo :) - na druhou stranu jinak by to asi ani nešlo, protože už takto se tvořily fronty - konec vsuvky) - naštěstí byl všední den a tak se daly očekávat snesitelné davy ...sotva jsme vylezli z metra, tak to vypadalo ale jinak - na druhou stranu jsme si podle fronty potvrdili, že jsme asi na správném místě - ač jsme na její konec neviděli. Ověřili jsme si aspoň, že Číňané nemají s frontama problém. Až na vyjímky v klidu stojí, čekají a cupitají kupředu...a šlo to vlastně docela rychle, za 20 minut jsme byli za rentgenem...počasí bylo přímo pekelné, slunce pražilo, větřík žádný.
Vstoupli jsme do zahrady (odmítli jsme asi 3 "studenty", kteří by nás chtěli provést Zakázaným městem) a prošli až k Císařskému chrámu předků. Hledali jsme ticket office. Šipka s tímto nápisem směřovala na jih, šli jsme tedy jižně. Tam nic, tak zpátky k turniketům a tam nám řekli že to je na jih. Cestou jsme potkali nečíňany, kteří nám řekli, že se lístky prodávají vlastně v palace museum ticket office, že si to také prošli tam a zpátky. Vtipné je, že jsme kolem těch kas šli a průvodkyně se ptali, kde se dají koupit. Vzali jsme si i audioprůvodce, kterého měli snad ve všech jazycích - tedy včetně toho našeho. Průvodce se spouštěl podle GPS a vypadal asi takto:
V předchozích palácích bylo minimum lidí, to se změnilo, když jsme se dostali do míst, které pracovně nazvěme jiho-severní osa města - je to cesta, která vede středem Zakázaného města z Jihu na Sever.
Občas se této ose do cesty nějaká ta stavba - např 3 ústřední stavby celého města - Síň nejvyšší harmonie, Síň střední harmonie a Síň udržující harmonie (překlad nemusí být přesný). Do toho jsme procházeli Bránami Nejvyšší harmonie a Nebeské čistoty..apod - středobodem celého města stejně jako celé tehdejší Číny byl císař, samozřejmě. V síních je ústřední císařův trůn a každá síň měla jiný účel.
Měl nezáviděníhodný život, např k jídlu měl sice přes 100 různých jídel, ze kterých si vybíral, sluhové ho krmili, před každým soustem se museli pořádně uklonit, včetně čela až na zem (nejuctivější varianta bylo 9x čelem na zem) pak mohl dostat sousto. Nedostal ale nikdy více soust z jednoho jídla - jeho nepřátelé by mohli totiž zjistit, co je jeho oblíbené jídlo a to otrávit.
Navštívili jsme i muzeum hodin - v 17+ století se na císařský dvůr dováželo hodně hodin z Evropy (primárně Anglie, pak i Švýcarsko, Francie). Vzhled byl ale přizpůsoben místní kultuře. Vskutku zajímavé hodiny, většinou nešlo pouze o měření času, ale zároveň o umělecké dílo se soškama, apod. Součástí Zakázaného města je mnoho postranních měnších paláců, kde jsou k vidění i jiné výstavy, např. šperky, básně tesané do kamene... Hezká byla i Císařská zahrada. Číňané z velkých měst jsou na cizince zvyklí, takže to co se dělo před lety - že se s bílym chtěli fotit všichni, již není tak hrozné...nicméně stále se tací najdou a tak jsme se fotili 4x s rodinkama.
V půl šesté nás "vykřičeli" megafonama ze Zakázaného města a my se vydali jen přes ulici směrem dál na sever do Jingshan park. Vlezné 2 yany (pro přestavu kurz 3.51). Čekal nás příjemný chlad pod korunami stromů a jen malý kopec zato s výhledem na celé Zakázané město a i zbytek Pekingu byl jak na dlani. Na samém vrchu stál malý chrám s velkým Budhou, kde to krásně vonělo po čerstvých liliích. Celé to tam bylo vyzdobené a čisté. Pokochali jsme se výhledem, udělali fotky
a pokračovali zase dolů tentokrát na západ k jezeru a Beihai parku. Uprostřed jezera je ostrov s velkou White Dagoda, kam jsme se bohužel už nedostali (ale chceme se tam ještě vrátit). Zato jsme si užili západ slunce nad jezerem plném velkých leknínům podobných kytek, které po odkvětu vypadají jako sprchová hlavice a i u nás jsem to často vídala v sušených vazbách. Na ostrov vedlo několik mostů a středem jezera pluly loďky a dováděly kachny, resp. kachničky mandarínské.
Prošli jsme se skrz Hutongy (pidi uličky) k jedné z metro stanic a vrátili jsme se do hostelu. Ke konci dne jsme ještě vyrazili do blízkého nádraží, koupit lístky do Pingyao - mělo to být v pohodě, 4 dny předem...bohužel, vše bylo plné (alternativa by byla koupit lístky na stání - kdy vlak jede 11 hodin :), tak jsme odešli s prázdnou a večer vymysleli v macdonaldu na internetu náhradní plán - fast train do Xianu výjde na 500 yuanu, vyrazíme brzo ráno a budeme po poledni tam (je to přes 1200km, vlak to zvládne za necelých 6 hodin)