Den 2 - Mt. Pinatubo

Spánek byl ještě trošku rozbitý z přesunu do Asie, nicméně jsme vstali v pohodě na snídani na 6 hodinu - dostali jsme docela zajímavou kombinaci: párek, smažené vejce, palačinku a kukuříčný sirup s příchutí po javorovém sirupu :).

V 7 jsme nasedli do 4x4 jeepu - zadařilo se mít plnou posádku a tím se náklady trošku snížili (1800 PHP za osobu). Jel s náma pár z Holandska a potrhlý Brit :).

Kousek za vesnicí jsme se přesunuli do dost odlišné krajiny. Jeli jsme v obrovském korytě řeky, které mimo období dešťů je rozumně sjízdné pouze pořádným jeepem. Během dešťů nijak.

Široké koryto se postupně zužovalo až se dostala do kaňonu, po stranách byly zajímavě erodované příkré stěny.

Cesta trvala hodinu - hodně to skákalo, mnohokrát jeep brotil říčku, jednou to už vypadalo, že snad i nateče do vozu, ale pohoda - občas prý je vody mnohem víc…tolik, že ji mají cestující až po lýtka :)..a samozřejmě během období dešťu se ke kráteru jezdit nedá vůbec.

Dostali jsme se na místo, kde už stálo asi 5 terénních vozů.

V hlavní sezoně a o víkendech jich tam je prý až 100 - což si fakt nedokážeme představit. Vyrazili jsme s průvodcem svižným tempem dále do kaňonu, který se postupně sužoval. Postupně jsme předešli ostatní lidi - celkem tak cca 20 dalších turistů.

Výhledy fakt stály za to...člověk by furt fotil:)

Občas jsme museli skoro brodit, průvodce nám však pomohl přeskákat kamínky suchou nohou.

Za hodinu jsme se dostali na místo - krásný výhled na jezero uvnitř kráteru sopky Pinatubo…a byli jsme tam pár minut sami, pěkné místo na snídani..ve stínku stromu. Místo je krásně udržované, jsou tu všude koše, nikde odpadky - člověk si ani nepřipadá jako v Asii.

Sopka se stala populární po erupci v roce 1991, to totiž přišla o velkou část původní masy, vznikl místo toho kráter, ve kterém je nyní 300 metrů hluboké, 2.5km dlouhé jezero. Na to jak mohutná erupce to byla, tak se podařilo včasnou evakuací zabránit velkým ztrátám na životech. Hlavní erupce způsobila obrovský prachový mrak o průměru 400km. Spolu s hustým deštěm - jak jsme se dočetli - v blízkosti vulkánu padala hustá směs, podobná batonu, která přetížila a zničila střechy.

Před erupcí sopka vypadala takto (3 fotky stažené z internetu - my tam samozřejmě tehdy nebyli :)

Erupce odpálil vrchol hory a zůstal velký kráter…

Díky tomu se nám pak nabízel krásný výhled na kráter s již zmíněným jezerem.

Hodinu jsme se kochali a kochali a pak jsme vyrazili zpět stejnou cestou.

V penzionu jsme si dali odprašovací sprchu, oběd. Tentokrát jsme zkusili rybu - v menu anglicky nazvanou Milkfish, lokálně Bangus.

Ve 2 jsme naskočili do tricyklu a započali výpravu pro zavazadla. V Capazu jsme chytli autobus zpět na Avenida bus terminal v Manile. Provoz ve městě už byl pořádný. Úkol dostat se na letiště taxíkem se ukázal jako docela oříšek. Asi 10 minut jsme zkoušeli zastavit okolo projíždějicí taxíky, byly bohužel ale plné. Skočili jsme do hotelu poblíž a na recepci je poprosili o taxík - prý máme použít GRAB /jihoasijská obdoba Uberu/. No zkusili jsme to několikrát ale řidiči byli busy…nakonec si Pája všimla prázdného taxíku, který se k nám blížil - zastavili jsme ho. Řidič ani neuvažoval, že by jel na taxametr a my fakt na letiště museli - domluvili jsme se ale na dost férové ceně - 400PHP.

Po hodinové cestě skrz jednu velkou kolonu (a asi 13 ujetých km) jsme se dostali na letiště.

Úkol najít batohy také nebyl triviální, přes 2 informační stanoviště a jednoho týpka jsme se dostali až ke dveřím “Medical Clinic” s cedulí “ for authorized personal only”. Za dveřmi seděla paní, která si prošla protokol o ztrátě zavazadla, opsala si pas a pak už jsem mohl z vesela vyrazit do baggage claim oblasti, kde jsem se opět doptal, kde že najdu místo se zavazadlama. Pak už stačilo vyplnit 2 formuláře, opět opsat pas a konečně jsme si vyzvedli batohy. Zbývaly nám 2 hodiny na to se dostat na autobusové nádraží vzdálené asi 14 km. To byl teprve oříšek - v neděli byl odjezd z letiště triviální. V pondělí večer to je noční můra. Na normální taxíky byla fronta 1 a půl hodiny, jak jsem se dozvěděl, když jsem slušně poprosil, že fakt spěcháme a jestli to můžeme nějak vyřešit. Grab jsem zkoušel taky asi 10 minut, vždy to skončilo tím, že to řidič po chvíli stornoval. Takže nám nezbylo nic než se nechat sprostě oškubat a nechat se odvést přes nahaněče, který loví neznalé turisty. Cena 2400 PHP odpovídá 6 násobku ceny normálního taxi. Aspoň řidič byl zkušený a autobus jsme stihli ještě s 5 minutovou rezervou. Takže nás čekalo krásných 12 hodin v autobuse - další zastávka - SAGADA. Autobus byl pěkně vychlazený :). Pája se pořádně navlélka :)