Den 17.-19. Magický národní park - Jiuzhaigou

Na letiště jsme přiletěli kolem 8 hodiny - odtud to bylo ještě 1.5 hodiny autobusem za 45y do vesnice Zhangzha. Už v autobuse jsme zaregistrovali, že jeden Číňan - s Nikonem :) - umí anglicky...vyměnili jsme pár vět. Z vesnice to bylo ještě 5 km...Využil jsme přítomnosti anglicky mluvíciho Číňana a ověřoval jsme si, jak se dostat ke vstupu do parku. Rychle se nás ujal, vzali jsme spolu taxíka, zastavili jsme dokonce i v obchodě - protože jsme chtěli dokoupit vodu...a při loučení jsme si ještě vyměnili WeChat kontakty - měl užasnou přezdívku "Monkipie" :). WeChat je v Číně téměř monopolní instant messaging aplikace.

Táák - a byli jsme u vstupu. Zde to začalo být veselé - díky Sáře jsme měli zabookované ubytování v jedné z Tibetských vesnic uvnitř parku - což je samozřejmě zakázano a všude to píšou :). Hlavní důvod bude asi ten, že Jiuzhaigou je pekelně drahé - vstupenka na den stojí 220 yuanu a k tomu si člověk ještě má koupit za 90y lístek na "zelené" autobusy...tomuto opakovanému nakupovaní lístků jsme se vyhnuli tím, že přespíme uvinitř :). I tak v přepočtu 1085 kč za denní pobyt v národním parku je pěkný hnus. Ale přiroda tam je nádherná - takže co se dá dělat, když má člověk pár dní I místní si to samozřejmě uvědomovali a cena ubytování byla dost vysoká - 200 yuanů za osobu na noc - v ceně byla i snídaně a večeře ( s přehledem nejdražší ubytování, trumfuje to i Hongkong :) Zeleným autobusem jsme dojeli k vesnici Shuzheng, tam jsme měli domluvené to spaní, hledali jsme domek podle fotky. Na první pokus sme se netrefili směrově, tak jsme se optali místního pána (který nám mimochodem nocleh sám nabídl). Ve vesnici byly jen typické spíše tibetské domky a stodoly, všude samé vlaječky. Ve stejném domku jako my byla ubytována rodinka ze Shenzenu mluvící anglicky - což se projevilo hned na začátku, kdy nám dcerka pomohla doladit organizační detaily ohledně ubytování. Tedy dcera a mamka, taťka jen málo ale o to větší sranda s ním byla :) Rychle sme si jen vybalili pár věcí a zabalili se na výlet na jezera. Chytli jsme bus jedoucí nahoru, dokonce jen i na stranu kam jsme chtěli. Ze spodní stanice vede jedna cesta vzhůru a pak se po cca 15 km rozdvojuje. My právě chtěli na levou stranu, kam jsme nakonec dojeli. Všechno ale bylo celkem daleko, kolem 15 - 20 km. Busem to trvalo nahoru tak 30 min jen od naší vesnice. První pohled na Long Lake, wou :) no modrá voda, hrozně modrá a průzračně čistá. Nebylo tam ani moc přečíňováno. Udělali jsme pár fotek a šli směrem dolů k dalšímu jezeru Multi - Color Lake a to teprve byla modrá. Kam se na to hrabalo Long Lake :) Tyrkysová s trochou zelené no prostě krása. Tady už bylo o poznání více lidí. Další z jezer bylo Upper Seasonal Lake. To jsme si až tak moc neužili, cesta k němu byla zavřená. Nebylo tedy zbytí a my museli sednout na bus a jet dolu. Nechali jsme se vysadit na rozcestí a cca 4-5km jsme došli po proudu vody do naší vesnice - krásná procházka. Zase focení pěkných jezer Rhinoceros a Tiger Lake. Další super věcí bylo, že pod hladinou byly vidět krásně řasama porostlé staré stromy. Občas čouhali i nad hladinu a to pak na nich byla tráva. Čas naší vycházky se krátil. Museli jsme totiž být do půl 6 na baráku, aby jsme se vyhli kontrole a vyhánění posledních turistů z areálu. V 6 hodin jsme měli večeři. U nizoučkého stolu kam se nám nevešla kolena a na lavici - místnost byla hezká, zdobená dřevem, barevně laděná do červena, jak je v Číně zvykem. Stylové sezení s dalšími 4 ubytovanými - samozřejmě všechno byli Číňani. Naši známí seděli u vedlejšího stolu a k nám si přisedli další 2 páry. A světe div se - opět uměli anglicky. Neskutečné. Jídlo bylo moc dobré - co nám utkvělo v paměti - hovězí nudličky s úžasně naloženým chřestem (to jsme zjištovali tak 10 minut co to je), moc dobře vyškvařene vepřové s papričkama, květák a tak..no prostě dobré. Jedlo se standardně po čínsku - jídla uprostřed stolu, člověk si hůlkama nabíral co chtěl. Příloha rýže, jak jinak :). Celkem jsme se naprali, paní domácí jsme ukázali, jak moc nám chutnalo, poděkovali jsme a šli spát.

FOTO spaní a popř jídla

Druhý den ráno v 8 večeře. Tradiční čínská, ovšem vůbec ne tak dobrá jak večeře. Opět rýže, tentokrát ve formě s vodou v které se vařila (bez soli, prostě jen tak) a k tomu miska pikantního naloženého slano-kyselého zelé, vajíčko natvrdo a jakýsi knedík. Taková buchta bez náplně, jen těsto jak z kupovaných českých knedlíků. Trochu kumšt jíst rýži s vodou hůlkama, ale už nejsme začátečníci :). Po jídle jsme vyrazili na další procházku kolem jezer. Tentokrát po pravý straně rozcestí. Sedli jsme na bus a k našemu překvapení nám nezastavil na rozcestí, jako minule, ale rovnou frčel nahoru znovu k Long Lake. Takže jsme si to proběhli ještě jednou, nafotili si Upper Seasonal Lake od silnice, protože to jsme včera neudělali. Vzali bus tentokrát už na rozcestí a další půl hodiny strávili cestou dolu. Na rozcestí jsme chvíli hledali odkud jezdí busy na pravou stranu. Vystáli frontu a frčeli jsme nahoru. Zase cesta kolem půl hodiny. Vystoupili jsme až na konečné. Což tentokrát nebylo jezero ale tzv. Primitiv Fores - prales. Spíš bych řekla původní les a jak jinak i tudy vedla "dálnice" dřevěných chodníků. Bylo fajn, že tu skoro nikdo nebyl. Nevýhoda, když už někdo, tak vyřvával - asi viděl les prvně. Prošli jsme si kolečko, nafotili pár stromů, veverku a šli dolu. Docela dlouho jsme šli jen podál řeky, tady bylo oproti druhé straně nejvíce jezer až dole. Stejně ale příjemná procházka. Došli jsme k Swan Lake (Labutí Jezero). Cesta dál byla uzavřená a my museli chytit bus a sjet k dalšímu jezeru. To už byla poslední část, tam byla jezera hned po sobě. Byla čtyři a k tomu jeden velký vodopád ( Arrow Bamboo Lake, Panda Lake, Colorful Lake, Golden Bell Lake a Pearl Shoal Fall). Malý vtípek, kterého jsme si celkem brzy všimli, jezera se jmenvala na různých místech jinak, ani ukazatele nebyli jednotní, natož pak mapa :) Užili jsme si pohledy na jezera a další zavřená cesta k Perlovému vodopádu. Ono zavřená, ukazatele tam na vodopád byly, nikde o zavření ani zmínka, jen trnitý klacek zaseklý do zábradlí. Chvíli jsme to rozmíšleli, obejít, neobejít. Busem jsme zase nechtěli. Pak přišla ženská a klacek sundala. Fanj vyřešila to za nás. S námi se tam vydalo ještě pár místních. Hned si nás z druhé strany jezera všiml chlápak v obleku a něco vyřvával. Tak jsme řvali ať mluví anglicky a že na něj se... Místní říkali, že to není rozbité, jen že je to zavřené, že je pozdě. Bylo 16 hod. Bylo to asi zase dimenzováno na čínskou slymáčí chůzi, my k vodopádu došli za 10 min. Byl krásný, obrovský a byla tam hromada lidí :) Chvíli jsme se kochali ale už bylo pro nás dost hodin, abychom chytli bus co nás ještě vyhodí u vesnice. Později by se mohlo stát, že by nám zastavit nechtěl a odvez by nás k východu. To by byl trochu problém. Všechno jsme v pořádku stili a šli zdlíbnout opět dobrou večeři. Tato byla snad ještě lepší - sedli jsme si tentokrát k náší známe rodince - a dobře jsme udělali. Moc fajn jsme si popovídali, zjistili jsme i z čeho bylo nejlepší dnešní jídlo - byly to smažené choroše s čímsí - moc mňam.

![foto chorose vecere]

No a pan domácí nám do toho začal nalívat místní speciální drink - byla to pálenka z nějaké pšenice či co, která roste ve vysokých nadmořských výškách - smíchané s medem. Bylo to moc dobré, párkrát dolil... Párkrát jsme si dali kambej s rodinkou - hlavně taťka se rozpovídal :)...no a pak jsme šli ještě na poslední večerní procházku - skočili jsme se stativem k místnímu vodopádu ...

![foto nocni vodopad...]

Už jsme se museli sbalit, byl to náš poslední večer. Poslední den dopoledne jsme si dojeli ještě jednou užít Perlový vodopád, vyzvedli si věci a šli cestou k východu místo busem pěšky. Cestou byla zase spousta potoků, menších jezer a vodopádů. Nikde skoro ani noha. Jen v půlce cesty se rozpršelo, takže jsem od posledního jezírka vzali bus. Dolu to byla ještě štreka.
Na parkovišti jsme vzali asi na 5 km do městečka tágo. Z městečka měl jet bus na letiště. Chvíli jsme tam zevlili, čekali, pak se ptali. Zastávka tam být neměla ale ani busy tam moc nestavili. Pak jsme jeden odchytli. Vystoupili z něj lidi z letiště. Našli jsme si naštěstí Číňanku co uměla anglicky a přes ni jsme se domlouvali s řidičem, ten tvrdil, že busy z města na letiště nejezděj. Dohadovat jsme se nechtěli. Nabídl 150y, tago bylo za 200y. Měli jsme tedy minibus pro sebe a frčeli na letiště. Na odletu jsme měli 2 hodiny spoždění a zkracovalo se nám tam spaní v Chengdu před dalším dopoledním letem.