Den 1 - přílet a přesun k Mt. Pinatubo
Let na Filipíny začal zajímavě - v Amsterdamu foukalo a tak náš odlet z Prahy byl opožděn o víc než 2 hodiny, což z původních luxusních 2:40 hodin na přestup udělalo cca 20 minut. Takže jsme se pěkně proběhli a na gatu jsme si nemuseli ani sedat a rovnou jsme šli do letadla…kde jsme pak ale kvůli větru čekali další půl hodiny na vzlet.
Let do Taipeie proběhl bez problému a za krásných cca 12 hodin jsme byli na dalším přestupním místě.
Opět jsme si pospíšili, ale stihli jsme let v pohodě - odletová hala:
Poslední let už je hračka - za cca 2 hodinky a už jsme byli v Manile - tedy okolo 10AM.
No a pak se stalo to, co nemine žádného cestovalte... U výdeje zavazadel jsme čekali..a čekali..a čekali až jsme se našich krosen nedočkali..chytli jsme si jednoho chlapíka z personálu, ten nás dovedl k přepážce a zde jsme se dozvěděli, že naše batohy nestihli přestup v Amsterdamu. Naštěstí dorazí už ten samý den večer a můžeme se pro ně další den stavit. Vzhledem k našemu nabitému programu by nás totiž jinak asi jen tak nikde nechytili. Dostali jsme z nich alespoň kompenzaci 50 USD = 2600 PHP (Filipínské Pesos).
Letiště Manila má zajímavé specifikum, je zde totiž velká konkurence směnáren a tak se netřeba bát a lze směnit USD na PHP s výborným kurzem - téměř středovým.
Taxi zdaleka není tak hrozné, jak se všude píše. Jen je potřeba dát pozor, aby řidič zapnul taxametr (300 PHP i se zaokrouhlením za cca 20 minut jizdy = cca 120 czk). Plán cesty jsme měli jasný, na autobusák Avenida a odtud Filipínským Králíkem (bus společnost) směr Capaz, zde přesednout na tricykl a šup - za 2-3 hodinky jsme na ubytování v městečku St. Juliana, kousek od kráteru sopky Mt. Pinatubo - cíle našeho prvního výletu. Plán jsme ještě improvizovaně rozšířili o rychlý oběd v jednom z obchoďáku a nákup ponožek pro Páju a žabek pro Radima - přece jen batohy dorazí až zítra. Prošli jsme si tedy pár bloků v centru Manily - je to zážitek, zejména čichový /smrad, auta, smrad, kouř/ a trošku i vizuální - hustá zástavba, všude samé jeepneye (později vysvětlíme :) a hromada lidí. Podle map a po pár dotazech jsme i našli předem vytipovný autobus (užitečný online vyhledávač - rome2rio.com).
Jeden z nejpopulárnějších dopravních prostředků na Filipánach je tricykl - taková samodomo sajtkára. V městečku Capaz byly všude, jednoho takového téměr bezzubého chlapíka jsme si najali - z jím požadovaných 300 PHP jsme ho neukecali, ale ostatní s ním drželi a nechtěli slevit….takže jsme se s ním vydali na cca 30 minutovou zážitkovou jízdu. Uznejte - není to královský kočár? :). A to jsem si vedle Páji sednul ještě já:)
Je fajn být zase v Asii a vidět, že Shell a další čerpací stanice i zde mají konkurenci...pomerančový džus?? Občas tam lijou i "colu";).
Ubytování CASA HERMOGINA v St. Juliano bylo moc hezké, majitel je velmi ochotný - dali jsme si zaslouženou sprchu - přece jen po cca 20 hodinách v letadlech a na letištích, přesunu autobusem a tricyklem, se na to člověk i docela těší.
Na večeri jsme si dali pivko Sant Miguel (docela dobrý ležák) a Kuře Adobo bylo to velmi dobré. Šlo o omacku, ktera chutnala trošku po chilli, česneku, pepři, bobkovém listu, zázvoru,
Mimochodem i zde je vidět, že se blíží Vánoce:
Takže konečně spokojeni a najedení jsme šli pomalu na kuťe - trošku se srovnat a odpočinout si před výletem na Pinatubo - snídaně v 6:00 a hned po ni vyrazíme na výlet.