Den 1-2 - Hanoj

Cesta s Aeroflotem moc nepřekvapila…nečekali jsme žádný luxus a ani jsme ho nedostali. Místa bylo aspoň pocitově nejmín z dosavadnich dálkových letů, jídlo bylo dost bez chuti. Letiště v Moskvě bylo hodně velké, ale zase zároveň stísněné – na gatu, kde se odlítalo do Vietnamu se nedalo hnout – milion Vietnamců zablokovalo celý prostor a nedalo se ani vystoupit z eskalátorů.

Do Hanoje jsme se však dostali bez problému, dokonce i zavazadla nám vyjely na páse – takže pecka. Když teda opomeneme fakt, že jsme v letadle skoro oka nezamhouřily a je 9 hodin ráno. To, že booking zadarmo zajistil k rezervaci ubytování odvoz z letiště, je třešnička na dortu. Kolem 11 hodiny jsme byli již ubytovaní a vyrazili jsme na průzkum Hanoje.

Nejprve nasytit – dali jsme si Banh Mi – výborné Vietnamské bagetky, pozůstatek Francouzské koloniální doby. Bagetky jsou naplněné různým masem, zeleninou, koriadrem a pak do křupava opečené v „toustovači“.

Naše kroky směřovaly k Chrámu literatury, na který jsme se těšili – cestou jsme šli několikrát kolem vyhlášené železnice, která projíždí skrz Hanoj trošku netradičně ...

Chrám samotný byl skutečně moc pěkný – vstupné bylo 30 000 dongů – tedy 30 czk. Prošli jsme si ho křížem krážem. Památka je jednak esteticky velmi pěkná – krásně upravená zahrada, doplněná stavbama tradiční architektury, přesně jak si to člověk představuje :) - pagoty, prohnuté dvojité střechy, bonsaje, zvony apod. Zároveň je vidět, že v minulosti se ve Vietnamu použiválo jako písmo rozsypaný čaj podobně jako v Číně. Nyní už používají latinku – ne že by to jakkoliv pomohlo pro pochopení…

Chrám pochází někdy z 11. století a je jednou z nejvýznamnějších památek ve Vietnamu. Ve své době šlo o extrémně důležitý krok, který centralizoval vzdělávání celého Vietnamu a sjednotil vzdělávací systém.

Zajímavost je, že chrám je vyobrazen na 100 000 dongovské bankovce…

Na oběd jsme zašli do blízké restaurace, dali jsme si nějaké smažené nudle a smaženou rýži…

Kousek od chrámu literatury začíná vládní čtvrť..zde se nachází také spousta ambasád, včetně té naší.

Za další kilometr na nás vykoukla komunistická architektura v celé své síle. Ho Chi Minhnův pomník a jeho okolí. Se vším všudy – rudé vlajicí vlajky, vojácí v nažehlené uniformě s píšťalkou…asi to tu lidi berou vážně :) . Celá oblast je jedna velká promenáda, kde se jistě davy nadšených soudruhů schází.

Trošku se v tom ztrácí další Hanojský magnet – jednonohá pagoda – ne že by to byla nějaká pecka, ale asi se to vidět musí :).

Odtud jsme se přesunuli na Unesco objekt – Hanojskou citadelu. Docela pěkná procházka, budova má dlouhou historii a nabízí hezké výhledy. Vstup je tradičních 30 tisíc dongů.

Odtud jsme se vydali zpět do starého města. Náhodou jsme potkali onen pověstný hanojský vlak, co jezdí skrz město.

A konečně jsme trošku polevili, u katedrály ve starém městě…okolo jsou krásné kavárny a my si poprvé dopřály místní specialitku – egg coffee. Chutnalo to moc dobře..

To už se setmělo, za tmy jsme se prošli kolem jezýrka Hoan Kiem (Jezero meče – spojeno s legendou o kouzelném meči…) – místo má krásnou atmosféru, nejezdí tam večer skútry a tak je docela klid. Lidí je samozřejmě všude kolem hromada – zejména místní vietnamci, ale i zahraniční turisti.

Než jsme došli na noční trh – tedy ulici, která se na noc předělá na cca 700m dlouhé tržiště..tak jsme se museli proboxovat přes dav mladých vietnamců, kteří na severním břehu jezírka byli na koncertu, který co nevidět asi měl začít. Pro nás highlight nočního trhu je obchůdek se smoothies – nejvíc nás zaujalo kombo – mango + avokádo + passion fruit – a to byla panečku pecka. Za 35 000 dongů (35 czk).

Unaveni celodenním chozením jsme šli zpět do hotelu dříve …a v 10 hodin večer jsme padli za vlast, asi těch pár hodin pseudospánku v letadle nestačilo.

Další den jsme se pěkně prospali, nikam jsme nespěchali. V hotýlku jsme si dali snídani, pak zašli do kavárny, která předchozí den byla narvaná k prasknutí a nakoupili jsme nějaké ty suvenýry.

Kávárna Dream Beans Coffee byla fakt super, klučina kávě fakt rozuměl (narozdíl od nás ). Sedli jsme si na „bar“ a koukali jak kafe dělá…jel pěkně podle stopek a vše vážil na gramy.

Podniky okolo katedrály byly vůbec moc příjemné. Vrátili jsme se zpět do hotýlku, dali si další kolo sprchy a provedli checkout – batožinu jsme si nechali na recepci.

Nejdřív jsem se nechal ostříhat u místní holičky - zážitek, dokonce ostřihání zakončila žiletkou..ale žádná nehoda se nestala…

Vydali jsme se skrze staré město, kde to žilo o trošku míň než v noci, ale provoz byl furt neustálý. Potkávali jsme samozřejmě i pouliční prodejce kytek, ovoce apod – na tradičním kole narvaném k prasknutí sortimentem a s tradičním kloboukem.

Takto jsme se dostali na tržiště – Dong Xuan. Když se řekne vietnamská tržnice, tak tomu všichni u nás doma rozumí, tady toto byla vietnamská tržnice na druhou :).

Jen jsme se prodrali uličkami oblečení, suvenýrů,bot a bůh ví čeho všeho a po cca 10 minutách došli k Bun Cha „restauraci“, o které jsme četli že je výborná.

Přišli jsme současně se 2 Němci a tak jsme dostali společný „stůl“.

Nasyceni jsme šli dalších cca 20 minut k Západnímu jezeru, které je na sever od starého města :). Zde je moc pěkná pagoda – Tran Quoc Pagoda.

Tady jsme vzali GRAB (asijský uber) a skočili na kytkový trh – takhle odpoledne už to je skoro poloprázdné, ráno je zde prodejců prý výrazně víc – ale i tak to bylo zajímavé.

Odtud opět Grabem cca 20-30 minut (zejména díky provozu) na druhý břeh Červené řeky (za 70 000 dongu) a zpět na „náš“ břeh jsme to vzali pěšky železničním mostem Long Bien. Má cca 2km a byl to zážitek. Kromě kolejí ma ještě 2 pruhy pro skútry a po stranách úzký chodníček pro chodce. Načasovali jsme to perfektně, protože pomalu zapadalo sluníčko a než zapadlo do oparu, tak trošku celou kulisu zabarvilo.

Z mostu se nabízel zas trochu jiný pohled na Hanoj. Hned vedle ni jsou totiž i nějaké políčka a plantáže…ke konci mostu jsme se dostali nad jednu z dopravních tepen Hanoje. Nebo teda nejdřív nad ulici, kterou jsme s Pájou přejmenovali na „ananasová ulice“ – hádejte proč :)

A pak teda konečně ta dopravní tepna…která byla zpestřena tím, že na zdi podél cesty je nejdelší mozaika na světě. Kousek můžete vidět zde:

Takto z nadhledu jsme mohli vidět, jak se daří v provozu bez pravidel projet skrz – například když typek bez opav jede do protisměru a křižuje hromadu aut a skútrů.

Další zastávka byl právě se budující noční trh – zamířili jsme na náš oblíbený spot – smoothie pouliční prodavačka…dali jsme si další 2 pecky : mango s passion fruit (ano mango máme rádi) a pak experiment, který vyšel na výbornou – soursop (česky jsme to nenašli)…a to byla teda pecka – chutnalo to jako kříženec hrušky a jablka – moc zajímavé.

Před návratem na hotýlek jsme se ještě stavili ke katedrále…a měli jsme štěstí, probíhalo zřejmě nějaké zahájení mše – před katedrálou, s hudebním doprovodem…

Pak už teda konečně zpět na hotýlek, vyzvednout batožinu a počkat na dopravce, co nás vyzvedne a odveze do Hagiangu. Slečna na recepci nás příjemně překvapila – nabídla nám možnost si ještě hodit sprchu – což teda bodlo :)

A snad poslední intenzivní zážitek dnes je autobus – jedeme lůžkovým autobusem. Čeká nás asi 7 hodin – cílová stanice Ha Giang.

Vylosovali jsme si 5 lůžko na konci autobusu, kde jsme bohužel nakonec samozřejmě v pěti :). Tak dobrou noc. Tady je 23:00 a náš čeká ještě 5 hodin...