30-38. Kuala Lumpur, Taman Negara a Palau Tioman

Přiletěli jsme o 15 minut dříve, tak jsme si říkali -výborně, dostanem se na hotel rozumně. No, tak to jsme se spletli. Čekali jsme asi 40 minut ve frontě na imigračním - spousta místních lemplů ve vyparáděných uniformách seděla a koukala, byly otevřené jenom 3 přepážky. Chlapíci se rozhodně nepřetrhli.

Ale tak aspoň jsme se začli bavit s 2 borcama z Jihoafrické republiky - jeli taky do centra, tak jsme spolu objednali (Uber). Uberem jsme jeli cca hodinu (bylo už po 11 večerní, provoz nebyl). Cena celkem byla 80 ringitů (1 ringit je necelých 6 korun). Takže my jsme zaplatili krásných 40 ringitů a byli jsme na hotelu.
Ano - v Kuala Lumpur (KL) jsou dost levné hotely, takže po všelijakých ubytováních v Indonésii, jsme teď spali v normálním pěkném hotelu za cca 600 kč na noc :). Hotel jsme vybrali podle ceny a místa - dalo se dojít k Petronas tower i do Čínské čtvrti. Navíc jsme měli dokonce i okno s výhledem (za příplatek) .

Ráno jsme moc nespěchali, po snídani na hotelu jsme si objednali ubera a jeli se podívat na Batu Cave. Budhistický chrám zajímavý tím, že je v jeskyni. U vstupu je veliká socha a po mnoha schodech člověk dojde k jeskyni s malým chrámem.

Po cestě potkáte hromadu opic, tyto byly ale téměr vychované a moc neotravovaly.

Hned vedle je i jeskyně - Dark cave, vstupné stálo 35 ringitů - vypadala zajímavě a tak jsme si počkali půl hodinky a šli na exkurzi. Průvodce byl vtipný a fajn, jeskyně je skutečně dost tmavá, v určítých místech je tma i naprostá tma. Je narvaná netopýrama - jednak těma, co žerou hmyz a pak i těma co žerou ovoce (kaloněma). Ovocožrouti žijou v části, kde je aspoň trošku šero, protože využívají zrak. Hmyzožrouti světlo nepotřebují, mají echolokaci. Kromě těchto je v jeskyni hromada hodně unikátního hmyzu a pak samozřejmě i jeskynní útvary - co zde bylo dost specifické kromě různých "rampouchů", tak byla i veliká stěna - ta vzniká samozřejmě stejně jako ostatní stalagnity atd - velmi pomalým "kameněním vody obsahujicí…. Tyto útvary však vznikají tak, že voda pomalu prosakuje ze zdi, nikoliv ze stropu. Z fotky není patrné, že celý útvar ma na výšku třeba 10 metrů a je teda dost masivní.

Na konci jeskyně (nebo spíš kam až vedla exkurze) byla průrva, kterou krásně prosvítalo světlo.

Zpátky jsme jeli opět uberem, skočili jsme na hotel pro stativ a vyrazili směr Petronas Tower. Po cestě jsme si dali oběd a pokračovali přes KLCC walkway - nadzemní místy klimatizovaný chodník. Došli jsme tak až do parku, u kterého se nachází hlavní dominanta Kuala Lumpůrské skyliny - Petronas Tower. Park je moc pěkný, má dokonce i tartanovou běžeckou dráhu - pro ty kterým nevadí vlhkost a teplota kolem 30°C.

Pokračovali jsme do nákupáku, u Petronas Towers jsme si potvrdili, že lístky jsou již samozřejmě vyprodané a tak jsme šli na doporučení jednoho cestovatele v Indonesii na západ slunce na Heli Bar Lounge. V KL je řada barů na mrakodrapech (sky bary). Tento má být rozumně drahý s fajn výhledem. Nejlepší výhled na skylinue je v jiném hotelu, ale tam to stojí zbytečně moc a hlavně nedovolí fotit se stativem, takže by to byly uplně vyhozené peníze. Vyjeli jsme tedy nahoru do Heli Bar Lounge, koupili jsme si 2 drinky (každý za 30 ringitů (cca 180 kč) a vyšli nahoru na helipad :).

Aby chození nebylo málo, tak jsme zas vyrazili zpátky k Petronas Tower, tentokrát kvůli focení nočních fotek :)

Zpátky na hotel a pěkně uvanení jsme šli spát.

Ráno po snídani jsme se sbalili a vyrazili do nedalekého China Townu - jednak na trh, zas něco vyhandlovat :)…a pak i na oběd. Dali jsme si vyhlášené nudle.

Po prve za 5 týdnů v Asii jsme k jídlu dostali hůlky :).

Během jídla jsme objednali ubera, hned po jídle nasedli, vyzvedli bagáž a jeli na autobusák - abychom to s těsnou rezervou stihli. Autobus směr Jerantut odjížděl kolem poledne. Autobusák nic moc, ale rozdíly oproti Indonésii jsou dost výrazné - jednak lístek jsme měli koupený s předstihem online (easybook.com), nemuseli jsme se handrkovat s žádnou mafií na autobusáku, autobus byl krásný, klimatizovaný a měl dokonce USB nabíjecí zásuvku.

Jerantut pro nás byl přestupní zastávka, kde jsme jednu noc přespali (v nejhnusnějším hostelu, co jsme zatím potkali - Greenleaf Hostel-nedoporučujeme :) a ráno jsme jeli autobusem do Kuala Tahan - vesnice hned vedle národního parku Taman Negara (což v překladu znamená národní park :)). Tento park má být jeden z nejstarších deštných pralesů na světě a díky své obří rozloze je stále plný všelijaké zvěře - tygrů, slonů, tapírů, panterů atd atd….zvěř je samozřejmě opět hlavně díky té rozloze úplně jinde, než turisté :).

Původně jsme chtěli do parku jet lodí - což trvá déle než autobusem, je to dražší, ale zase zajímavější. Ranní loď ale kvůli malému počtu turistům zrušili a čekat na odpolední by byla ztráta času, takže jsme jeli prvním autobusem v 8:00 ráno.

Ubytování v Kuala Tahan bylo výrazně hezčí - což bylo dobře, protože jsme zde plánovali spát 2 noci. Ubytování jsme našli přes Agodu (Teresek View Motel). Na bookingu moc ubytování nebylo.

Hned jak jsme mohli, jsme si dali oběd u řeky a pak se přes ni nechali převést do parku samotného (1 ringit za osobu).

A došli k návštěvnickému centru. Zaplatili jsme velmi nízké vstupné (1 ringit za osobu, 5 ringitů za povolení fotit), dostali jsme krásnou mapu a od rangera jsme si potvrdili plán na odpoledne. Mimochodem další velký rozdíl proti Indonésii, kde turisty přece jen vidí hlavně jako chodící peněženku, tady jsme takový pocit měli neměli.
V krásném teploučku a vlhkoučku jsme vyrazili na nejprofláklejší okruh - po vybudovaném chodníku jsme šli k Canopy Walk. Stezka vybudovaná v korunách stromů. Po nějaké půl hodince jsme tam došli, zaplatili vstupné 5 ringitů a vyšli nahorů. Mimochodem už řádně zpocení :). Výška je to pořádná - místy až k 60 metrům. Rozhodně zajímavý zážitek :).

Po projítí stezky jsme se museli vrátit na její začátek a pokračovali jsme dále ke kopci jménem Teresek. Bylo to tak 100 výškových metrů, ale v tom počasí jsme se potili jak v sauně :). Výhled z vršku byl ok, po cestě jsme se mohli kochat bujným porostem, velkýma mravencama …ale kupodivu zatím žádní komáři a ani žádné pijavice :). Asi hlavně proto, že až nahoru vede ten umělý chodník. Cestou zpátky jsme to vzali na radu rangera trošku jinak - vzali jsme to stezkou skrz džungli. Tady jsme už konečně nějakou tu pijavičku potkali :). Naštěstí uhlídatelné množství…ale stejně jsem 2 chytil jak už sosají :).

Po cca půl hodince jsme dorazili opět na vystavěný chodník a nakonec jsme završili cca 9km dlouhý okruh zpátky u návštěvníckého centra. Spěchali jsme do hostelu a hlavně do sprchy :). Skočili jsme na večeři do jedné z restaurací na řece a na večer si objednali noční procházku džunglí s průvodcem. Pája se těšila, co za potvůrky nám večer ukáže. Vyráželi jsme v 8:20 - tedy už za tmy. Průvodce jsme měli sami pro sebe - mladý chlapík, studuje hmyzologii - byl fakt super. Dokonce uměl i pár slovíček česky - pozor, klouže to :)).

Les byl v noci plný života. Byl mnohem hlučnější než přes den. Kvákalo tam spoustu žab, cikády vrzaly jak o život. Za světla baterky jsme okukovali kdejaký list, strom, větvičku. Většině pavouků ve světle svítila očka, takže byli vidět na dálku. Při UV světle zase v norách svítili štíři. Potkali jsme toho z říše hmyzu opravdu mnoho. Ze savců jsme viděli akorát veverku, byl skoro úplněk a hlavně bylo okolo nás hodně jiných skupin, které dělaly hluk. Na větší savce to chce mít vážně kliku.
Co že jsme tedy viděli kromě pavouků,štírů a veverky… Spícího ptáčka,nějakého malého hada vysoko v koruně stromu. Mnohonožky, stonožky, housenky, cvrčky, strašilky, světlušky, cikády. S pár věcmi jsme dosud nikdy nesetkali, ale zážitek to byl pěkný.

Vrátili jsme se a potkali 2 Čechy - Adama a Terezu. Povídali jsme si kde byli oni, kde jsme byli my a domluvili jsme se, že další den večer skočíme na večeři.

Ráno jsme vyrazili brzo do džungle, šli jsme asi hodinu podel jedné říčky, spousta bahna, o něco víc pijavic a hodně teplo :). Viděli jsme opičáky vysoko ve větvích, řadu ptáků. Směřovali jsme ke stanivišti, na kterém se dají, pokud máte velké štěstí, pozorovat větší zvířata :). Po hodině jsme potkali Němčoura co odtamtud šel, nic tam neviděl a tak jsme to radši otočili - cesta byla dost bahnitá. Došli jsme zpátky, dali si sprchu, pozdní snídani a domluvili si dost drahou ( 160 ringitů) vyjížďku na lodi ke kaskádám Lata Berkoh - z nějakého důvodu jsou populární, z fotek vypadaly dost nudně, ale byla to vyjížďka na lodi, kterou jsme si chtěli zažít.

V 11:30 jsme nasedali na loď

První zastávka byla u velíkého stromu. Tyto stromy jsou po sekvojích druhý největší druh na světě. Dorůstají až 80m. Nevím jak vysoký byl tento, ale pořádně :).

Cesta utíkala rychle, motorý člun frčel přes 20kmh. Většinou byla řeka dost klidná, sem tam nějaká ta peřej. Porost okolo řeky byl o poznání bujnější než například na Vltavě :).

Za celkem cca 30-40 minut jsme byli u kaskád. Vyklopili nás na plážičce, ze které se šlo 15 minut k samotným kaskádám - v zásadě takové větší peřeje.

Vrátili jsme se a vyrazili lodí zpátky.

Večer jsme šli spolu s Adamem a Terkou na večeři, dlouho jsme si povídali. Pak jsme šli spát a ráno vyrazili autobusem přes Jerantut do Mersingu. Cesta zabrala skoro celý den. V Mersingu jsme přespali a další den ráno jsme šli na loď na ostov Tioman. Naše odpočinková destinace. Kde se budeme flákat 4 celé dny :).

První loď v 8:00 byla zrušena, takže jsme jeli až v 10:30. Nákup lístků byl trošku veselejší - nejprve je třeba koupit lístek, p otom u dalších 2 okýnek zaplatit poplatek za vstup do parku a pak do vstup do rezervace, potom s lístkem provést checkin a pak už stači jen počkat ve frontě a nalodit se :). Zvládli jsme to a kolem 1 jsme byli na ostrově Tioman.

Ostrov má několik vesnic - my jsme spali v té hlavní - Tekek. Měli jsme dobře umístěné ubytování - kousek od přístavu, kousek od krásné pláže, hned vedle obchodu a pár restaurací.

4 dny na ostrově lze shrnout dost jednoduše:

1 šnorchlování (primárně já :)

2 chození po pláži a hledání mušlí (primárně Pája)

3 jeden den jsme si půjčili kolo a dojeli kam se dalo směrem na sever i na jih :)

4 na večeři jsme jeli mořské potvory (za podstatně více peněz než v Indonésii, ale stále výrazně méně než u nás :)). Například za humra jsme platili 50 ringitů (cca 300 kč), za trnuchu 20 ringitů (120kč), za squida kolem 15 ringitů atd.

5 poslední den jsme si zaplatili i výlet lodí za 100 ringitů za osobu. Objeli jsme 5 šnorchlovacích spotů a vesnici na severu, kde jsme měli oběd. Bohužel počasí bylo zrovna horší, ale co se dalo dělat. Na moři to dost házelo a sluníčko vůbec nevykouklo. Přesto to byl zážitek a šnorchlovačky to byly velmi hezké.

Pátý den ráno jsme pouze dobalili batohy a vyrazili na loď zpátky do Mersingu. Měla jet v 9:00, reálně jsme ale vyrazili až kolem 9:30, do Mersingu jsme dojeli až těsně před polednem. Dali jsme si dobrý oběd v Indické restauraci po cestě na autobusák a krásně jsme stihli koupit lístek na autobus v 12:45. Autobus ale měl malinko zpoždění a tak jsme vyjeli až v 13:30. Jeli jsme směr Johor Bahru - kde opustíme Malajsii a vstoupíme na poslední 2 dny do Singapuru.