Den 29.-30. - Rýžová pole Longji

V pondělí ráno jsme v pohodě vstali ještě v Green Forest Hostelu v Guilinu a vyrazili na autobusové nádraží, tam jsme si koupili lístek do Hepingu. Po cca 2 hodinách jsme se dostali do cíle, tam jsme nasedli na minibus a ten nás měl hodit až do našeho cíle - vesnice Dazhai - nejvyšší z vesnic v této oblasti. Cestou jsme ještě zaplatili vstupné (samozřejmě oproti průvodci z roku 2013 zase zdraženého) ...a pak jsme byli vysazeni z autobusu ani ne v půce cesty, že máme jit kus pěšky - no zjistili jsme posléze, že šlo o docela velký sesuv půdy, který část cesty pěkně pohřbil...nakonec jsme se do Dazhai ale dostali, cca hodinku jsme se prošli do kopečku a ubytovali se v moc příjemném hostelu - Jinkeng International Youth hostel ..opět recepční uměla skvěle anglicky tak jsme si i popovídali. Upřesnil jsem si s ní původní plán a potvrdila mi, na které výhlídky jít kdy....

Každopádně celou cestu co jsme po oblasti chodili, jsme museli obdivovat to co tady místní obyvatelé vybudovali. Vesnice mají dlouhou historii - říká se, že jsou více než 1000 let staré. Bohužel však poslední dobou díky turistickému ruchu dochází k určitým změnám. Ostatně jako všude jinde se i zde horlivě staví. Jak jinak než infrastrktura aby pojala mraky turistů. Už teď je zde vybudovaná kabinová lanovka na jeden z kopců - Zlatého Buddhu - což je jen název, žádný buddha tam není.

Po tom, co jsme se ubytovali, jsme si skočili dolu do restaurace na smažené nudle, dali si je napůl jen jako sváču (místo oběda) :) a vyrazili na první z vyhlídek. Pro dnešek jsme měli v plánu jen malou vycházku. Na jednu z vyhlídek kousek od nás a pak právě na Zlatého budddhu. Ta už byla kousek dál od nás. Z obou byl moc hezký výhled. Bylo polojasno, takže jsme se ani moc nepekli. Na buddhovi jsme ještě počkali na západ slunce spolu s hordou fotografů s drahou výbavou čekajících na to samé :) - kteří si tam vyvezli zadnice lanovkou :). Bohužel nám to moc nevyšlo, jeden z velkých mraků západ slunce zastínil, takže sluníčko nepředvedlo barvičky, které mohlo..., ale i tak pěkné. Za šera jsme se vrátili na hostel a už se třásli na pořádnou večeři. Dali jsme si kromě smaženého lilku, okurkového salátu a vepřového s houbami ještě místní specialitku. Bambusovou rýži - směs rýže se slaninou a nějakým kořením nacpaná do stonku bambusu a upečená v ohni. Dobré to bylo :) Ještě bych měla upřesnit, že jsme si už při večeři museli rozvrhnout naše finance. Nevybrali jsme totiž jak se ukázalo dost yuanů. Dali jsme si proto už peníze na dopravu bokem. Samozřejmně že bankomat byl kdesi v nedohlednu. Placení kartou bylo už od začátku naší cesty problém, takže to nic neřešilo :)

Nějaké FOTO dopsat něco o dlouhých vlasech....

Radim celý natěšený ráno vstal na východ slunce. Konkrétně vyrazil v 5:30 na vyhlídku "Music from Paradise" - názvy jsou vždy velmi poetické :). Výhled pěkný, sluníčko vyšlo do zcela jasné oblohy, což je lepší než když je schované za mrakem..místo je však tak profláklé, že tam Číňani postavili samozřejmě hostel...a tak tam bylo fotografů desítky..k tomu si to vyšlápli i nějací alieni :).

![FOTO východ]

Kolem osmé jsme posnídali pár sušenek, zabalili a v 9 už šlapali přes několik menších vesnic až do vesnice Ping'an. Po ránu bylo ještě příjemně chladno. Kochali jsme se výhledy na rýžová pole a šlapali dál. Trek byl na cca 4 hodiny chůze. Vzdušnou čarou to bylo 7 km, ale cesta se klikatila přes kopečky, vesnicemi pořád nahoru a dolu. Chvílemi jsme moc nevěděli kudy přesně jíst. Někde se potkávaly až 3 cesty a nikde ukazatel. Rada od naší recepční - držte se turistů - se moc uplatnit nedala. Většinu cesty jsme nikoho neviděli. Stejně jsme nakonec dorazili po asi 5 hodinách do cíle. Hodně často jsme si dělali přestávky na focení :) Kousek nad vesnicí Ping'an jsme potkali Číňana s přítelkyní, který mluvil dobře anglicky, tak jsme se bavili, kam se tak jít podívat na dobrou vyhlídku. Zároveň nám i sdělil své obavy o budoucnost rýžových polí. Říkal, že mladá generace samozřejmě hledá jinou práci - než tu na polích. Není kdo by pole opravoval a obhospodařovával. Kromě kilometrů zavlažování je potřeba udržovat samotné terasy před sesuvem. Svažitost je tu místy opravdu vysoká. Takže kdo ví, jak toto místo bude vypadat už třeba za 5 let. Chvíli jsme společně pokračovali dolu do vesnice. My už měli docela hlad a trochu nás začínal tlačit čas. Ve vesnici jsme si zašli na oběd do mezinárodního hostelu, kde uměla slečna anglicky a vyptali jsme se na cestu dolu. Už tam jsme veděli, že to nebude tak jednoduché. To nejlepší náš ale ještě čekalo. Měli jsme trochu nesmyslně z předešlého dne koupené i zpáteční lístky za celkem 60y na autobusy, kterými jsme přijeli. Paní jsme ale nemohli vysvětlit, že zpáteční nechce. Dolu že půjdeme jinudy a pěšky. To nám trochu narušilo finance hned na začátku. Z vesnice Ping'an jsme teď museli vzít jiné busy k mostu pod kopce. Vzdušnou čarou 600 m ale jinak hodina rychlé chuze. Na parkovišti s autobusy nás žádný nechtěl vzít jen z kopce dolu. Říkali jak autobusy nejezděj, že musíme vzít auto. Přitom sáčkovali lidi do autobusů a jeli s nimi dolu. Nás ale nikdo za posledních 20y co jsme jsme měli vyhrazených na tohle přiblížení nevzal. Byly 3 hodiny a my měli v plánu ve 4 opouštět Pingan autobusem, takže drobná rezerva ještě byla...ale tenčila se. Tak jsme vyrazili svižným krokem po silnici a že až někdo pojede, stopnem ho. Po několika zatáčkách jsme stopli chlapíka co uměl zase trochu anglicky a vzal nás dolu k mostu, kde by měl jezdit autobus, který již máme zaplacený. Říkal, že za cca 15 min by bus mohl jet. Tak jsme si sedli a čekali. Po chvíli přijeli chlápci na motorkách. Že nás dolu odvezou i s báglama za 20y. Teď už byl náš cíl vesnice Hiping, ze které jsme potřebovali na bus do Guilinu a tam chytit už zaplacený vlak do Shenzenu. Chlápci pořád tvrdili a ukazovali jak je tam zával silnice a žádnej bus nejezdí. Přitom ale v opačném směru náš bus jel. Stejně jsme jinm na nabídku nekývli. Na motorku s krosnou se nám prostě nechtělo. O jednom sesuvu půdy jsme věděli. Oni kazovali pořád dva. My ale čekali pořád na bus co prostě musí jet dolu, když jede i nahoru. Bylo to už ale přes půl hodiny co nic nejelo. Tedy náš bus nejeli. Jezdily jiné busy,ale jdyž viděli naši jízdenku zakroutili hlavou a jeli dál, nebo ani nezastavili. Až pak jeden zastavil. Radim se s ním rukama nohama bavil, to k ničemu moc nevedlo - ale řidič myslel a zavolal si na pomoc jednoho z cestujicích, co uměl anglicky..Ukázao se, že autobus jede až do Guilinu...a usmouvali jsme cenu na 70 yuanu pro 2, což bylo to co jsme měli vyhrazeno na dopravu. Dověděli jsme se, že za ten den byl ještě jeden sesuv a že se do Dazhai dojet nedá. Sesuv, který jsme včera obcházeli, už odklízejí měsíc. Takže jsme k němu přijeli, i s řidičem to přes vesnici oběšli a sedli do jiného busu a jeli do Guilinu. Nakonec jsme měli ještě krásné 3 hodiny času před odjezdem vlaku. Dali jsme si sprchu v hostelu, přebalili věci, dali si pivo a pokecali s Australanama. Ve 21:20 jel vlak do Shenzenu. Zítra to totiž máme 30 dní v Číně, takže musíme přes hranice. Vyprší nám vízum. V Hongkongu vízová povinnost není a tak je tam blaze :).