Den 24.-26. - Zhangjiajie

Další destinace bylo úžasné Zhangjiajie - hory známé všem kdo viděli Cameronův fim Avatar. Ten se natáčel právě v těchto horách a Camerona jejich návštěva inspirovala zřejmě i k některým scenériím ve filmu.

Cesta nebyla jednoduchá, žádný přímý spoj z Chengdu, natož z Lijiangu nebyl a nakonec nejlepší cesta byl přelet cca 1200km z Lijiangu do Changsha (přílet kolem 9 večer), tam jsme shuttlebusem jeli do centra, přesunuli se na nádraží. Rovnou jsem koupil lístky na všechny zbývajicí vlaky - to byla sranda, ač jsem si všechny spoje napsal na papír - jejich čísla, odkud kam, časy - tak nám to sympatickou slečnou u přepážky trvalo tak 20 minut :). Nakonec jsem tedy koupli lístky do Zhangjiajie a zpět i pro další cesty do Guilinu a pak do Shenhenu. Bylo cca 10:30 a bylo na čase si dát večeři. Vlak jel až 2:17 a tak jsme měli času dost :).

Vsuvka k vlakům - Čína má asi nejpromakanější vlakový systém, spoustu různých tříd vlaků, tříd místenek apod. Vlaky využívá fakt HOOODNĚ lidí a jezdí na DOOOST velké vzdálenosti :). Vlaky jsou od běžných lokálních spojů, přes něco jako naše obyč rychlíky, expres rychlíky, různé rychlovlaky apod. A pak jsou různé druhy míst - překlad z angličtiny by byl: na stání, tvrdé sezení, měkké sezení, tvrdý spáč, měkký spáč, luxusní spáč. Do Zhangjiajie jsme bohužel jeli na "tvrdém sezení" - spáči už nebyli. Hlavní nádraží v Changsha bylo jedno z těch špinavějších, tipuju že jednotky tisíc lidí čekaly na své spoje, spali různě možně. Nám zase jedna snaživá slečna nechala vyhodit z batohu suchý šampón ve spreji - sice s námi přetěl celou čínu a jezdil vlakem..ale v Changsha, by to mohlo vyhodit vlak do vzduchu - bohužel neuměla ani slovo anglicky, tak jsem ji pantomimou ukazal, že je padla na hlavu, že v letadle to bylo ok a ať si trhne...šampón vyhodila a my v procesu zjistili, že máme o zábavu do odjezdu stejně postaráno :). Pája měla v batohu dost bordel - měli jsme totiž půjčený fest silný repelent (40%DEET) od Karla a Verči a i když jsme ho měli dost dobře zabalený, navíc do měkkého aby se nespustil - no tak zřejmě nějak v letadle nebo při přepravě se povedlo sprej zmáčknout - je to takový mazec, že to asi rozezřalo sáčky ve kterých byl a rozpustilo to barvu na dalších sáčcích, takže Pájin krásný batůžek už nevoňel po fialkách a hrál některýma barvičkama. No tak jsme to probrali, utřeli co se dalo, zabalili, počkali...a někdy kolem 2:25 (vlak měl drobné zpoždění sedali do vlaku).
Nooo...vlak už měl za sebou nějakých 10 hodin jízdy - takže jsme koukali kam to lezeme :). Vagóny "tvrdého sezení" - mají vždy proti sobě 3 a na druhé straně 2 sedadla. Sedadla jsou docela měkké avšak krátké, navíc opěradla mají snad úhel 90stupňů. K tomu byl všude bordel, odpadky pod sedadlama, v uličkách. Lidi spali různě kde bylo místo. No sranda :). Naštěsti nic z toho co jsme četli - tedy že děti to nezvládli a čůrali na zem apod jsme neviděli. Max maminka měnila naproti svému drobkovi plýnky.
No tak jsme se nějak vyspali a byli jsme kolem 8 ranní v Zhangjiajie. Tam na nás čekala slečna od hostelu, která nás odvedla na autobus a jeli jsme cca hodinku takovým menším busem cestami, necestami až k parku, kde jsme měli zabookovaný hostel. Ten byl docela ok. Vrhli jsme se na vyprání batohu a barvených věcí - a doufali, že batoh za 3 dny co tu budeme uschne :). K tomu si Pája na chvíli lehla a hned spala jak poleno.

A teď konečně Zhangjiajie :]

Ale museli jsme ještě odpoledne vyrazit - na recepci jsme si koupili pěknou mapu (samozřejmě bez měřítka, ale měla aspoň pár věci i v Angličtině). Odpoledne bylo na plánu jedno z nejprofláklejších míst - Huangshi Village. Tak jsme koupili lístky (245 yuanu per osoba - studentskou slevu zas Páje neuznali kvůli věku, limit je 23.999 let) - tentokrát naštěstí lístek netřeba kupovat každý den - platí 3 dny. U vstupu na bráně si k lístku přimapují otisk prstu.
Museli jsme nahoru lanovkou, jinak bych to celé nestihli za světla (60 yuanu nahoru)...výhledy byly uchvátné už ze spoda, skutečně nepopsatelná hříčka přírody, skalní útvary občas téměř popíraly fyzikální zákony. Co nás trošku děsilo, bylo mlíko co bylo vidět nahoře. No a věru - když jsme lanovkou mezi skalami projížděli, dostali jsme se do pořádné mlhy. Nahoře jsme vylezli z lanovky a šli okruh po vyhlídkách, které asi moc vyhlídkami nebudou. Mělo to však dost silnout atmosféru, lesy nahoře byly moc pěkné a v mlze působily skutečně moc pěkně. Hned na první vyhlídce jsme však měli možnost vidět něco jiného - co spravilo náladu, byli tu zase opičáci, takže jsme mohli oba - a hlavně Pája začít lovit fotky opičáků a na skály zapomněla :))). Po chvíli jsme šli dál, další opice atd...z výhledu stále nic nebylo. Když jsme byli téměř v půlce, tak se z mlhy ozvala čeština :) - no a potkali jsme 3 chlapíky od nás - Láďu, Petra a Michala - pořádné cestovatele, jak se později ukázalo. S Pájou jsme naprostí žabaři :). No a tak nějak jsme se zakecali - možná i hodinku, pak bylo na čase pokračovat - vzali jsme si na sebe číslo -- a že se potkáme dole a skočíme na večeři. Toto zdržení přineslo nečekané ovoce - mlha se přece jen malinko rozestoupila a my viděli aspoň část těch výhledů, kvůli kterým jsme se sem trmáceli. Takto jsme dokončili okruh. Mezítím se mlha vrátila...takže nám to šlo rychleji a nerozptylovaly nás výhledy. Zase další opičáci :))...a začli sestup - moc pěkné, níže už byla viditelnost lepší a tak jsme zas mohli koukat na skály atd...navíc fakt chodník a kamenné schody šly skrz moc pěkný les - bambus, palmy a další podivné věci. Navíc jsme šli již téměř sami. 
Načasování jsme měli perfektní, dole jsme se potkali s našími novými přáteli - a tak jsme šli mimo park spolu a našli jednu příjemnou restauraci, dali si moc chutnou večeři, nějaké ty pivka, popovídali si a rozešli se za tmy (což nebyl problém, tma byla v 8 :). Měli před sebou ještě dlouhou cestu zpátky dolů do Zhangjiajie města - a bojový úkol sehnat tam dopravu. Další den uvidíme ... Podle počasí apod se třeba potkáme a půjdeme spolu údolím zlatého potoka. To byla varianta pro mlhu. Každopádně my šli cca 15 minut zpět do hostelu, bylo třeba něco do práce napsat atd....a pak spát.

Středa

Trochu vyspání, asi v 10 vyrážíme oni už jsou vevnitř - fotíme opičáka a pak na nás ještě čekají
Vydáváme se dále s nimi údolím až do Tiananmen??? Cestou padá kámen a vidíme velemloka
Hrozně schodů a ještě větší vedro,dusno a mraky
Ve skalách fotograf co řve 1,2,3 na celé kolo
Málo času bereme naprosto poslední lanovku a pak se nám povede ještě přiblížit busem, zbytek cesty jdeme po tmě
Večeře u stejné paní s čínanem = pruvodce z emeishanu, dame si ryzovou palenku

Čtvrtek

Od rána poprchá a stále mraky, opět moc brzy nevyjdeme
Pořád střídavě prší až leje, bez deště asi 2 hodiny
Jdeme jen neturistickou cestou asi 2 hodiny nahoru,po cestě hodně opičáků a až moc blízko - nakonec jmse nestihli dojit na konec stezky, otazka kam by vedla
Mraky pořád nízko takže nemohlo nás mrzet že jsme neviděli přííímo avatar kopce jak jsme měli na poslední den v plánu
Rychlooběd o hodinu dříve vlak takže fofr na nádraží a 5 hodin cesta do Changsha.