Den 21.-23. Úžasný výlet soutěskou skákajicího tygra

Pan domácí nám ještě večer řekl, že autobus jede v 7:30 přímo od hostelu - což by bylo super, ušetřilo by nám to cestu na autobusové nádraží apod.Tak jsme po cca 4 hodinách spánku vstali, vzali si krosny, zbytek jsme nechali v tašce v hostelu a šup k busu - bohužel však bus byl plný a tak nám zůstala původní varianta.

Naštěstí pan domácí tam byl s náma, řekl nám, že máme vzít autobus 12 na konečnou - autobusová stanice a koupit si lístek do vesnice odkud se vychází - tedy Qiaotou. To vše jsme nakonec stihli a už jsme seděli v malém autobuse - shodou okolností hned vedle jednoho aliena. Nakonec se ukázalo, že to je Američan důchodce jménem Greg, žijicí ve Francii. Tak jsme si celou cestu ( přes 2 hodiny ) - povídali o cestování atd - on procestoval skoro celý svět..a mě zaujalo když vyprávěl o svých trecích v Americe - inspirace pro příští roky :).

Ve vesnici Qiaotou - tedy pro nás v cíli - do autobusu naskočila Číňanka, vybrala od nás peníze za soutězku (65 yuanu na osobu, tentokrát ani Pavla neměla slevu - ta byla pouze DO 24 let. Protože šel Greg taky světoznámý trek soutězkou skákajicího tygra , tak jsme šli spolu - nám to přišlo lepší - člověk by neměl jít sám do hor. Měl docela těžký batoh tak hned v úvodu chvíli smlouval s jedním místním, který měl koně a právě pro tyto účely tam čekal. Dohodli se na ceně 100 yuanu za to, že mu vynese batoh na peak - nejvyšší místo treku - tzn cca 4 hodiny stoupání vzhůru do 2700 metrů. Tak jsme šlapali, občas si povídali, občas jsme Gregovi trošku utekli...dali jsme si sušenkovou pauzu, pitnou pauzu..šlapali dál. Bylo pěkné horko, sluníčko peklo. Ale výhledy se před námi otevíraly úžasné.

![foto výhledy v počátku treku]

Nakonec jsme se dostali na nejvyšší bod - tam jeden místní kromě toho, že prodával pití spravoval i vyhlídku a vybíral 10 yuanu za focení :). V průvodcích píší, že toto se děje na hodně místech - že jsou místní dost otravní atd - my přišli mimo hlavní sezónu tak to bylo jen zde. Nejprve jsem si říkal, že na to prdím - ale zahrál to dobře. Prý se máme jít podívat - to je zdarma :)...tak jsem šel a výhled byl fakt dobrý - nevypadalo to, že by se opakoval. Byl to vlastně výběžek kopce směrem do soutězky a ta se tak před námi pěkně otevírala. Zavolal jsem Páju, která původně taky nechtěla platit...a pěkně jsme to tam zfotili, natočili...a chapík nás dokonce i vyfotil - bylo vidět, že to má v ruce - asi takto fotí často :)

![foto by typek v soutezce]

Pak jsme pokračovali kousek a dali si pauzu, pojedli jsme, popili, odpočali si ve stínku, stále se kochali výhledy - nespěchali jsme, protože plán byl přespat hned v prvním guest housu - Tea Horse Guesthouse a tam nám zbývala hodinka chůze. Vyrazili jsme zrovna když k nám dorazil Greg, který si dal pauzu o něco dříve. Spolu jsme došli do hostelu a ubytovali se. Paní domácí uměla anglicky, místo bylo super - výhledy, spali jsme za 80 yuanu za noc...prostě fajn. Dali jsme si sprchu, na vyhledové terasy jsme potkali páreček Francouzů, zase si popovídali a nakonec jsme si všichni sedli u kulatého stolu v jídelně a objednali pořádnou porci jídla k tomu popili pár piv..ceny byly v pohodě. Večer z vyhlídky byly vidat pořádně hvězdy, dokonce i Mléčná dráha....no a šli jsme spát.

Tím, že štíty Nefritových hor byly na východ, nebylo kam spěchat - Slunce začně něco dělat až tak kolem 7:30. Tak jsme pěkne prospali a ráno si něco pofotili. Vyrazili něco po 8, cesta byla moc pěkná - držela se víceméně vrstevnice. Všude v těchto prudkých svazích pěstovali kukuřici, občas měli chlívek s prasátkama, různě se poflakovali kozy, stále jsme měli kolem sebe štíty hor, sem tam jsme šli kolem vodopádu, kde jsme se osvěžili...a takto jsme dorazili asi za 4-5 hodin k Tina's Guesthousu - odkud jsme měli na 15:30 objednaný autobus zpět do Lijiangu. Dali jsme si pár vychlazených limonád (0.5l za 5 yuanu) a domluvili s paní domáci, jak se dostat dolů do soutězky, kousek nás odvezl její zřízenec minivanem a začli jsme klesat asi 400 výškových metrů. Celou dobu rostlo masivní hučení vody...nakonec jsme takto prošli skrz ve skále vytesaným chodníkem k místu, kde místní opět prodávali pití apod...sešli jsme až k provazovému mostu (10 yuanu) a tím jsme se dostali na kámen, na který dle legendy skočil zraněný tygr (proto název soutězky).

![foto soutezky]

Masakr - neskutečný hukot a obří masy vody - naprosto nesjízdné, smrtící:)...asi tak bych ty peřeje popsal. Takže opět jsme pofotili, potočili...pokochali. Vydržel bych se na tu vodu dívat hodiny, ale museli jsme frčet zpátky, abychom stihli autobus - netušili jsme jak dlouho nám to zabere, přesto jsme si skočili ještě na jeden kámen...no a čekalo nás to pravé peklo. Voda co jsme si nesli se nám už vypařila, slunko pralo do hlavy, bylo horko, vítr ani stín skoro nikde...a tak jsme stoupali...v půlce nám začli docházet síly, hučelo mi v hlavě a museli jsme si odpočinout kdykoliv se našel kousek stínu. Fakt mazec --- nakonec jsme to ale stihli tak akorát - koupili si ještě pití, poklábosili s frantíkama, Gregem atd...a sedli do busu zpátky. No a tak jsme se dostali do Lijiangu, pak busem číslo 2 až na hostel, znovu se ubytovali, dali si sprchu, odpočali si ... A shodou okolností jsme v hostelu potkali první Čechy - Viktora a Evu - popovídali jsme si co kdo má v plánu, vysvětlili jsme jim, že by měli určitě jít na soutězku ..kterou původně chtěli vynechat...a vyrazili jsme do města projít si noční staré město Lijiangu - město je to docela pěkné, čísté - ale masivně turistické.

Cestou do starého města jsme se stavili v jedné z restaurací, která vypadala ok - no vybrali jsme podle obrázku, pak příšel chlapík, řekl nám nono, na náš vyběr a doporučil nám něco co vypadalo na obrázku hezky jako maso :) - tak jsme si to objednali.

No - a bylo to zajímavé. Dostali jsme takový hlinikový speciální hrnec, který byl na plynovém hořáku - ten to uvedl celé do varu. V hrnci byly kusy nasekaných kostí s troškou masa :)...k tomu misku s čili a čímsi. Naštěstí nám vždy ukázal co a jak máme dělat - musím říct, že maso bylo dost chutné - jen ho bylo míň než těch kostí :)..naštěstí k tomu byl i kotel rýže, takže jsme se docela najedli :)....Pája ale nebyla našim výběrem moc nadšená :)

![foto paja s veceri]

Stará město jsou všechno moc pěkné baráčky, ale naprosto všechny jsou předelané do obchůdků či barů. Koupili jsme si jačí mléko, puding a jogurt - bylo to asi nějaké ochucené, každopádně dobré. Kolem 11 jsme byli zpátky a pomalu šli spát.

Den 23. - procházka Lijiangem a odjezd do Zhangjiajie

Ráno jsme se sbalili, nechali bágly v hostelu a vyrazili si město projít ještě za světla. Prošli jsme si velký trh, kde prodávali zeleninu, ovoce, oblečení a spoustu dalších věcí. Vyrazili jsme na vršek kopce na kraji starého města, kde podle průvodce je moc pěkný výhled. Vstupné bylo dost přehnaně drahé, ale tak jsme těch 50 y zaplatili, vyrazili na kopec a vyšly na vrchol pagody - bohužel byla v lešení, což panoramata z horního patra docela kazilo...

Prošli jsme si pak ještě město kolem vodních kanálů a světe div se...na jednom úplně zastrčeném náměstíčku jsme narazili na Grega - tak jsme se s ním aspoň mohli pořádně rozloučit a vyrazili jsme zpátky, vyzvedli věci a šup na letiště směr Changsha - přijeli jsme kolem 9. Moc pěkný let, hezké výhledy z okna.