Den 13.-14. - Velký Buddha a hora Emei

Velký Buddha

Jelikož měl už samotný start letadla z Xianu do Chengdu asi 40 min zpoždění, dostali jsme se na hostel kolem 1 hod ráno. Museli jsme si po dvou dnech dopřát ponečně sprchu a sehnat aspoň něco málo k jídlu (sušenky v nonstopu to jistily). Se vším všudy jsme ulehli kolem půl 3 a celkem dost znaveni z Huashanu. Vstali jsme kolem 10 a v 11 měli checkout. Radim ještě v noci naplánoval program, který se oproti původnímu plánu dosti změnil...- místo dalších tisíců schodů na EmeiShanu si dáme delší spánek a skočíme do Leshanu. Na recepci uměli dobře anglicky, takže po konzultaci s nimi jsme vyrazili. Čekala nás 2,5 hodinouvá cesta busem do Leshanu. Autobus jsme chytli krásně 10 min před odjezdem, ač jsme netušili jeho jízdní řád. Co nás v Leshanu mělo čekat? Mají tam velkého buddhu, velkého znamená 71 m vysokého. Jen jeho ucho bylo tak velké jako Radim :)...../kecy, má asi 7 metrů :)/ Slovo buddha znali taxikáři i řidiči s rykšami. My ale chtěli jet busem za 2y místo tágem za 40y. Přišli jsme k nádraží a rovnou si koupili lístek na poslední bus do Emeishanu v 17:30. Věškerá domluva přes překladač do čínštiny, ale vyšlo to. Podle jedné cedule pro turisty, která byla i anglicky :) - měl k našemu cíli - buddhovi - jet bus č. 13. Chvíli jsem hledali, ptali jsme se až našli a i dokonce přijel v době, kterou nám jeden z místních řekl, tzn do 10 min. Nastoupili jsme a v celkem plném a couravém busu jeli 30 min k areálu kde buddha byl. "Vyběhli" jsme pár schodů, prošli chrámem a děsně se zpotili... :) ale co bylo podstatné, zahlédli jsme část obří hlavy. Bylo to super! Nikde skoro nikdo a my jen žasli nad výhledem na buddhu i na panorama města, které bylo proti buddhovi přes řeku. Pak jsme sešli po schodech ve skále hned vedle buddhy až dolu, k jeho nohám. Běžně tam jsou tisíce lidí - nám to fakt vyšlo, lidí tam bylo jen pár desítek...takže jsme vše v klidu stíhali.

Buddhu začali stavět v 7. století - chtěli tím zabránit škodám, které řeka působila na říční platbu a snižit počet utonutých. Inicioval to celé jistý mnich jménem Haitong. Stavba byla dokončena 60 let po jeho smrti - tedy kolem roku 803. A skutečně - řeka se uklidnila a počet utonutých se snížil - důvod je ale zřejmě dán tím, že při stavbě odstranili ze skály mnoho šutrů, které skončili v řece - tím upravili její koryto a zmírnili ji. Budha je postaven dost sofistikovaně - dokonce zřejmě má v sobě vybudované odvodňovací kanálky atd - čímž deštová voda v klidu odtéká a snižuje se efekt zubu času.

Jelikož nás ale tlačil čas, abychom stihli bus do Emeshanu, byli jsme v areálu u buddhy kolem 1,5 hodiny. Rozhodně i ta trocha času za to stála. Počkali jsme si na bus a tentokrát za 35 min byli zpět na autobusovém nádraží. S časovou rezervou to bylo fajn, stihli jsme si aspoň koupit něco jako tortilu a burgery ve fastfoodu. Čekání na bus bylo trochu zmatečné, bus měl zpoždění asi 20 min a nikdo moc nevěděl, z které brány se bude vyrážet (brány používají jako my nástupiště). Do Emeishanu to byly další dvě hodiny cesty. Když jsme dorazili na místo konečné zastávky busu, vystoupil s námi ještě mladý pár z Belgie :) Začli jsme řešit hledání cesty na hostel. My měli zabukovaný Happy hostel oni Teddy Bear hostel. My se na naši recepci nedovolali, oni ona a když za nimi přišel týpek z jejich hostelu (mluvící anglicky) a my mu vysvětlili naši situaci, nabídl nám ubytování přes Teddy Bear hostelu. Chvíli jsme to s ním řešili, dal nám lepší cenu a před kývnutím jsme viděli i pokoj. Navíc Teddy Bear je nejprofláklejší hostel pro cizince - chtěl jsem ho též booknout, ale na booking.com byl plný. Dali jsme si sprchu a šli obhlédnout ceny v restauraci patřící pod Teddy Bear. Cena byla uplně v pohodě a kromě více oleje to bylo i dobré. Naplánovali jsme spolu s naším recepčním jednodenní výlet do místních "kopečků" a šli spát, protože jsme málo času chtěli stihnout už první bus v 6 hod na kopec.

Jen malá poznámka: Tím jak jsme se posunuli mnohem více na jih Číny hodně se tu změnila příroda. Je to tu krásně zelené. V lesích je bujný podrost a plno bambusu. Je tu zároveň i větší teplo a vlhko.

Hora Emei

Vstali jsme v 5:15, došli do blízke autobusové zastavky do parku a koupili lístky jak do parku (200 yuanu pro mě a pro Páju 100 yuanu) a chytli autobus v 6:00 nahoru do Lidingping - nejvýše položená autobusová zastávka (zpáteční lístek 90 yuanu na člověka). Je to pořádná štreka - za 2 hodiny jsme vystoupili nahoře v "lidingping". Hned na úvod jsme viděli první opičáky našeho výletu. No a byla fest mlha...

Následně jsme šli pěšky - jak jinak než po schodech - vystoupali jsme nahoru na Emeishan do 3000m.n.m. - cca 2 hodiny nám to zabralo - všude mlha. Nahoře ona obří zlatá socha - ze začátku taky skoro schovaná v mlze, pak se však mraky a mlha nahoře rozptýlila a dokonce jsme měli sluníčko, bohužel výhledy stále žádné , protože mraky níže zůstaly a zárověň jich Počasí bohužel nic moc, nebylo nic moc vidět, aspoň se to roztrhlo tak, že svitilo nahoře na kopci...všude pod námi byla hustá oblačnost.

Socha je zlatá a 42m vysoká - na slonech stoji Buddha. Okolo jsou chrámy a všude byla spousta věřících Buddhistů, kteří sem šli se pomodlit. Docela silný zážitek.
Prošli jsme si krátky okruh po okolí, pojedli svačinu a pomalu jsme vyrazili dolů, abychom stihli další důležitou zastávku - opičáky. Museli jsme vzít lanovkou, jinak bychom to vše nestihli včas. Pak jsme sjeli autobusem a po hodině a půl vystoupili pod Wanian klášterem - jméno zastávky, popravdě autobus nas vysadil dřív - protože dál už nejel, stál tam pořádný štrůdl autobusu a dal už se nejelo..tak jsme šli nahoru...a furt kolem autobusu..asi čekaly na odvoz turistů zpět...

A tak jsme šli přes chrámy a krásné cestičky bujnou vegetací, soutězkami ve skalách apod...až k opičí zóně :) - z toho máme další spoustu fotek opic a Pája měla moc velkou radost :)-..zvířáááátka :)

Po chvíli focení jsme to otočili a vyrazili zpět - chtěli jsme mít rezervu na autobus do Chengdu. Takže jsme předešli/předběhly stovky Číňanů (po cestě začlo pršet, takže ta brutální vlhkost všude začla být ještě vyšší) a začli čekat na bus - neskutečná fronta autobusů, sice jsme si brzo sedli - ale půl hodiny autobus v zásadě nejel - dá se říci, že to byl vlak z autobusu…ale naštěstí díky časové rezervě jsme vše stihli, dokonce i večeři.
Autobus do Chengdu jel déle než měl a díky technické závadě jsme navíc v půlce cesty měnili bus. Tam jsme vyzvedli v hostelu haraburdí, přebalili a počkali na kolegyni z Huawei, která žije v Chengdu a u které jsme měli spát a vůbec - další 2 dny strávit s ní a jejím manželem. Takže Sarah a Jia nás vyzvedli a jeli jsme k nim. Měli krásný byt, něco málo jsme pojedli, dlouho jsme si povídali, ochutnali jsme slivovici, předali jsme dárky z Čech a šli spát :)