Den 11-12. Huashan ~ schody, schody..a schody

Večer jsme se sbalili a připřavili si do krosen to co chceme sebou a do igelitek to co necháme na nádraží v úschovně. V 7 jsme vyrazili a po menších peripetiích jsme se dostali na nádraží a v pohodě koupili lístek na rychlovlak do Huashan Severní vlakove stanice (54.5 yuanu - 120km vzdálenost, 32 minut cesty). K vlakům - v Číně mají města většinou více nádraží - pro rychlovlaky byla vybudována nová nadraží - velmi moderní budovy. Po výlezu z vlaku nás uvítalo úžasné, předem naplánované počasí (možná trošku moc teplo) a hned na to jsme mohli valit oči na pohoří, které se zvedalo v dáli v jemném oparu...

![FOTO hory]

Dali jsme si rychlé nudle (zase jsme to netrefili - ze smažených nudlí byly polévky), koupili jsme si rukavičky (2 páry za 3 yuany), protože všude se píše, jak cesta nahoru je lemovaná řežězy a rukavice se hodí. Taxíkém jsme vyrazili k chrámu Jade Spring temple (nefritový jarní chrám) - odkud vede delší cesta na Severní vrcholek. Mělo by to trvat cca 3-4 hodiny. Další varianty byly z jiného udolí lanovkou, případně o něco kratší cestou nahoru pod lanovkou.

Huashan je jedna z 5 svatých Taoistických hor, žulové vrcholky Hua Shanu byly domovem poustevníků, mnichů a mudrců - původně cesta na vrcholek byla náročná - božehul toto je již pryč a stejně jako na většině dalších míst podobného významu se vše mění s masovou turistikou - lanovky, brutální úprava stezek - všude vysekané/vybetonované chodníky se zábradlím či řetězy - co zůstalo je samozřejmě převýšení, které je třeba překonat. A také samozřejmě vybudované chrámy zůstaly a doplňují krásně výhledy. Pro Číňany je to velmi oblíbená destinace, chodí na Huashan sledovat východ slunce. Což byl i náš plán - nejprve západ slunce na Západním vrcholku, přesun na Východní, přespat a kochat se východem slunce. Celkem Huashan nabízí 5 hlavních vrcholků - Severní, Východní, Jižní, Západní a Centrální. Nejvyšší je jižní a má 2154 m.

Huashan - neboli "západní velka hora"...úžasné je, že počátek schodů se datuje již do 3-4. století, kdy vznikla první stezka na Severní vrcholek - a vlastně po této, dnes již samozřejmě několikrát předělané stezce, jsme se šli i my.

Nejprve jsme ale prošli chrámem Jade Spring Temple.. na počátku stezky u pokladny koupili lístek a hned jsme měli prvního kamaráda - Thomase z Německa. Měl podobný plán jako my, s tím rozdílem, že se musel ještě věčer vrátit do Xianu. Cesta ubíhala docela rychle - kochali jsme se postupně se otevírajicím udolím, poklidným sklonem a u toho jsme si povídali. Thomas využil univerzitní prázdniny a vyrazil na 5 týdnu do Číny, shodou okolností přiletěl do Pekingu pár dní po nás a spal ve stejném hostelu - takže jsme se museli náhodou minout, abychom se pak potkali na úpatí Huashanu. Po chvíli jsme se dostali k info tabuli, kde jsme si mohli přečíst velmi příjemnou zprávu - na severní vrcholek to bude 6800 schodů a zabere to cca 2 hodiny....tak a jde se šlapat..

![FOTO tabulka mapa, schody]

Pokračování bylo v zásadě jednoduché - krásné výhledy, nekonečně schodů před námi - za zmínku stojí některé časti - např úsek 1000 stopý sráz - šlo o trhlinu ve skále (cca metr širokou) - do které již dávní mniši vysekali úžasné schody.

![FOTO ]

Takto jsme se dostali za celkem cca 2,5 hodiny na Severní vrcholek, kde jsme mohli potkat Čínské hordy, které si vyvezli zadnici lanovkou :). Severní vrcholek nabízel pěkný výhled a vyrazili jsme dál - Severní vrcholek je totiž tak ve 2/3 cesty - je nejnižší (16xx) a cesta dál pokračuje k ostatním vrcholkům, které již mají přes 2000 m.n.m.

![FOTO severní vrcholek ..]

Potkali jsme se krátce i s Jeniffer (USA) a George (Rumunsko), kteří přišli chvíli po nás, ale měli stejný plán, takže jsme se domluvili, že se potkáme později na západním (západ slunce) a pak na východním vrcholku (přespat a východ slunce). Cesta ze severního vrcholku byla úžasná- schody se vinuly po skalnatém hřebenu, do toho samozřejmě na každém kroku byli prodejci všeho možného - od maket mečů, vychlazené koly, focení na zakázku (rovnou to tam i tiskli, měli tam diesl agregáty)....toto a činské hordy je třeba ignorovat a soustředit se na krásnou přírodu a chrámy. Každé příhodné místo je také masivně pokryto červenými stuhami - Číňané je na horu vynášejí pro štěstí, přivazují je kam jim příjde vhodné - zvyk, který se mi docela líbí - pěkně to ladí s chrámy a horami....do toho tam jsou ještě tisíce vysacích zámků - které je možno si koupit s nějakým čínskym napisem a přimknout k řetězu atd - opět pro štěstí. Jo - Číňani jsou dost pověrčiví a na podobné věci dají.

Chtěli jsme se dostat na jižní vrcholek s Thomasem, kouknout se na populární Plank walk ( prostě přimo do stěny vybudovaný cca půl metru široky dřevěný chodník, jištěný řetězem).. - došli jsme k němu (je to na jižní straně jižního vrcholku) pak se rozloučit, kdy Thomas půjde nahoru na jižní vrcholek a zpátky a my půjdeme na západní vrcholek na západ slunce. Značení stezek bylo však natolik čínské, že jsme se 3x rozloučili a 3x potkali a nakonec jsme skončili všichni na jižním vrcholku - západní byl v pozvdáli, ale přišlo mi, že ten jižní by mohl být na západ lepší - a navíc jsme na něm defakto stáli :)

![Foto s thomasem]
![Foto zapadu slunce]

Po západu se zvedl vítr a začlo být chladno, proto jsme se sebrali a vyrazili na východní - měla to být cca půl hodinka s asi 1000 schodů :). Další jinde než v Číně asi nemožná věc - kromě toho, že všechny stezky jsou naprosto perfektní chodník, schody...tak jsou i uměle osvětlené - takže čelovka nebyla skoro potřeba. Už zase zahřátí jsme se dostali na východní vrcholek - u kterého se nacházi také velká stavba - s restaurací (včetně pro činu typických velkých kulatých stolů), ubytovnou - pěkne drahou, ošklivou atd. Potkali jsme se zde ještě s jedním cizincem - Michelem z Belgie, sedli jsme si k němu a k 2 Číňanům - koupili jsme si pár předražených piv, popovídali si, Číňané koupili nějaké čínské jídlo (jemně pikantní) a po chvíil se k nám přidali i Jennifer s Gergem, kteří přišli cca půl hodinky po nás. Jennifer učila nyní již víc než rok angličtinu v pekingu a George studuje v Paříží politologii. Takto večer příjemně utekl a pomalu jsme se rozešli - každý si šel hledat svůj kousek země. My s Pajou jsme byli vybavení velmi nadprůměrně - pěnová karimatka, spacák, ... Jennifer měla pouze pandí "kožíšek" a George šusťákovou bundu a kalhoty. Michel měl aspoň spacák...i když bez karimatky. A pak banda čínanů si půjčila za 50y takový téměř ruský armádní kabát...takže ti se choulili u zdí, na lavičkách apod.
S Pájou jsme si našli pěkné místečko na betonovém plácku, stačilo zvednout hlavu a člověk se kochal horami osvícenými měsícem...

![FOTO - spani]

Vyspali jsme se jakžtakž a už zvonil budíček - východ se blížil a ja vylezl ze spacáku, rozložil stativ a bylo..

Později se k nám přidali naši noví přátelé, pokochali jsme se východem a vyrazili k plank walk atrakci...kterou jsme si chtěli vyzkoušet. Počasí se stále drželo - sluníčko svítilo a závěrky cvakaly.

![FOTO vychod]

Po půl hodince schodů jsme došli k vyhlídce, ze které se šlo na ten plank walk. Dohodli jsme se, že počkáme u batohů a pak se prohodíme - takže první šli Jennifer a Michel - trvalo to nakonec tak dlouho, že nikdo další už nešel a vyrazili jsme zpátky, abychom se v klidu najedli u nádraží a stihli vlak /náš jel v 15:35/. Zpátky jsme šli jinou cestou než nahoru, takže pro nás s Pavlou to přichystalo opět trošku jiné pohledy - stály rozhodně za to. I když nohy bolely fest a schodů bylo nekonečně.

Přesto schody nakonec skončili a my se dostali k stanici lanovky, vzali drahý (40y za osobu) autobus zpátky do města ...a nakonec jsme skončili na nádraží, koupili si lístky, dali si velmi bohatou obědo-večeři. Využili jsme i Gergovi znalosti čínstiny a doplnili seznam frázi o jména jednoduchých pokrmů - např "nju rou čao mien" - smažené nudle s hovězím masem. Tím jsme se do budoucna chtěli vyvarovat tomu, že nám vždy přinesli nudle s masem v polévce /což je defaultní verze nudlí/.

Rozloučili jsme se a vyrazili každý dál svým směrem - my tedy rychlovlakem do Xianu, vyzvedli jsme odložené haraburdí, taxíkem na letiště. Tam jsme si to pěkně užili - nejprve jsme marně vyhlíželi náš let na informační tabuli. 3x jsem se ptal na informacích a cca 1.5 hodiny před odletem mi slečně řekla, že to asi bude rozbíté ať jdeme na checkin přímo k přepážkám xy...tak jsme šli. Omotali jsme si batohy folií, vystáli frontu, dostali letenky a pííp - alarm, že máme v batohu nebezpěčný materiál a máme jit na security check. Tam slečna - pracovně ji můžeme nazývat "krávou" - ukazovala, že v zavazadlech máme baterky a nůž. Takže rozervat fólii, vyhrabat pečlivě zabalený a narvaný batoh - vytáhnout baterky, ukázat že švýcarský nožík není atomovka - a že uz je to ok...můžeme zpět na checkin...jaké překvapení když i podruhé mi zavazadlo zapípalo a šel jsem za milou kravičkou znovu - tentokrát tam je prý ještě zapalovač, zopakovali jsme si proces rozbalení, balení, foliování,...Nakonec ale vše dobře dopadlo a my odletěli do Chengdu. Tam jsme se nejprve autobusem přiblížili do města a pak taxíkem dostali až k hostelu.