Den 1.-2.: Cesta tam

Neděle, pondělí

Krátce k letu - v Dubaji na letišti jsme byli kolem půlnoci, odlet v 11 dopoledne - žádná sláva no - dostat se z letiště někam ven se nám moc nepovedlo, navíc venku bylo o půlnoci 36 stupňů a tak jsme se bez toho obešli - metro už nejezdilo a taxíkem někam jet na slepo v noci nemělo význam. Všechny spací sedadla byla plná a tak jsme seděli na pár prazdných, později (3AM) se uvolnily nějaké ty lehací, tak jsme se přemístili a v klidu spali do 4:30, kdy po celém letiští z reproduktorů začal křičet a modlit se místní imán ( minaret vidět nebyl, ale to asi nevadí - bylo vidět, že někteří Arabové to řeší a jdou se modlit, někteří se na to vyprdli..pak jsme usnuli, na snídaní si dali cheeseburger za cca 60 korun kus a se zpožděním odletěli.

Do Pekingu jsme přiletěli naštěstí s hodinovým zpožděním - takže náš plán - počkat na půlnoc, abychom si "protáhli" o den turistické vízum, které je platné pouze na 30 dní - byl významně zjednodušen. Stačilo nám protáhnout vyplňování imigračního formuláře pro alieny (jak nečíňanům:pref říkají) na půl hodinky. Jen nás to stálo 2 neúplně milé rohovory s čínským policistou, ale hráli jsme mrtvého brouka a že vyplňujeme ten formulář. Každopádně úkol splněn a v 00:02 místního času jsme dostali razítka 26.8.

Cesta na hostel proběhla naštěstí v pohodě. Na první pokus se pan taxikář trefil s adresou, kterou nám na letištních informacích přepsali z anglické verze adresy z booking.com do čínských klikyháků :)
Ubytování není kdoví co, ale snad bude alespoň jeden z dalších noclehů lepší jak tento.
Poznámka zpětně k ubytování: postele jsou hooodně tvrdé, takže Páju z toho bolí po ránu i trochu záda a sem tam lze zašlápnout malé a "roztomilé" švábíky rusáky (nymfy i adulti).